V našem seriálu „Představujeme světové podnikatelské rodiny“ jsme si zatím představovali pouze zahraniční dynastie. V následujícím článku se podíváme na osudy dynastie Petschků. Je přirovnání k dynastii Rothschildů zasloužené?

Již na školách se učí o Petschkově paláci v Praze jako o nechvalně proslulém sídlu gestapa, ovšem málo už se ví o rodinném podnikání, díky kterému byl postaven nejen tento palác. Rodina Petschků se zabývala finančnictvím, vlastnila podíly ve společnostech z různých oborů. Jednu z největších investic měla v těžebním průmyslu, po první světové válce dokonce vlastnila kolem 30 procent uhlí v Německu.

Na začátku rodinného podnikání stál Moses Petschek, který se živil jako malý obchodník v Kolíně. Zaměřoval se na skupování starého železa, ale také na novou komoditu – uhlí. Těmito transakcemi získal potřebný kapitál pro další byznys. Brzy zjistil, že se zrušením poddanství potřebují lidé kapitál na nákup zemědělských potřeb, proto začal půjčovat peníze. Úrok v té době dělal 10 procent. Nutno podotknout, že pokud dlužník nebyl schopen splácet, mohl zasáhnout soud a odebrat velkou část majetku ve prospěch věřitele. To vedlo v roce 1876 k negativní události, po které rodina Petschkových nadobro opustila město Kolín.

Rodina Petschků se přestěhovala do Ústí nad Labem a do Prahy. V Ústí nad Labem se věnovala obchodu s cennými papíry. Rady k tomuto obchodování mohl poskytnout Abraham, bratr Mosese. Abraham byl sice o dvanáct let mladší, ale zato žil ve Vídni a již ve svých 29 letech byl zapsaný jako samostatný směnárník a od dva roky později jako obchodník na Vídeňské burze. Abraham byl také spolumajitelem bankovního domu Wolf a Petschek ve Vídni. I díky němu koupil Moses v roce 1871 akcie Mostecké společnosti pro dobývání uhlí, která v budoucnu přinesla značné zhodnocení kapitálu. Moses zemřel v roce 1888 ve věku 66 let.

Moses měl čtyři děti, tři syny – Isidora, Julia, Ignáze a dceru Rosi. Isidor a Julius se stali doktory práv. Isidor si otevřel vlastní advokátní kancelář a Julius pracoval na Finanční prokuratuře. Později oba bratři založili společnost.

Třetí a nejmladší syn Ignáz na studia moc nebyl, ovšem o to větší měl talent na podnikání. Nejprve pracoval jako učedník v Pražské bance a přes tento finanční ústav se dostal ke svému dalšímu zaměstnavateli Jakobu Weinmannovi, jenž obchodoval s uhlím. Již v roce 1880 založil vlastní podnik s názvem Petschek-Ústí. Díky svým obchodním schopnostem ovládala zanedlouho jeho společnost skrze vlastnění akcií těžební společnosti v Čechách. Na začátku dvacátého století se chopil obchodní příležitosti, když při uhelné krizi, začal vyrábět z méně kvalitního uhlí brikety.

Julius působil na Finanční prokuratuře až do začátku nového století. Poté pracoval ve vedení Anglo-československé banky, kde si vytvořil potřebné kontakty pro další podnikání. V roce 1920 založil se svým bratrem Isidorem společnost Bankhaus Petschek & Co, která si jako svoje sídlo postavila právě Petschkův palác v Praze.

S dalšími osudy finanční dynastie Petschků se seznámíme v druhém díle tohoto článku, který bude následovat příští týden.