Vrátit bývalý lesk části velkostatku v samém srdci Šumavy – v Jiřičné nedaleko Sušice, se manželům Vítovcovým podařilo na jedničku. Přečtěte si více z jejich příběhu v dalším příspěvku do seriálu „Představujeme české rodinné farmy“.

Část z  pětačtyřicetihektarové výměry náležící ke statku spásá nejen stádo masného skotu, ale také dvacítka koní, kteří obývají nově zrekonstruované stáje. Jejich výchovu, výcvik a trénink si vzala za své starší dcera Leona, společně se svou sestrou úspěšná reprezentantka zdejšího jezdeckého klubu na mnoha parkurových závodech. K nejrůznějším agroturistickým aktivitám spojeným s koňmi přispěla možnost ubytování v rodinném penzionu v nedalekých Petrovicích, novinkou farmy je pořádání dětských letních táborů.

Spletitá historie velkostatku Jiřičná

První dochovaná zmínka o hospodářství v Jiřičné pochází již z roku 1413, kdy bylo rozděleno na dvě části a postupně se na něm v průběhu staletí vystřídaly nejrůznější šlechtické a měšťanské rody. Za druhé světové války je stihl ničivý požár, své vykonaly i komunistické časy, kdy hospodářské budovy neskutečně zchátraly. Zvelebení se dočkaly až na konci devadesátých let, kdy část hospodářství zakoupili manželé Vítovcovi. Ruku v ruce s rozšiřováním původní tříhektarové výměry na současných 45 ha (z toho 35 vlastních) se rozrůstalo i stádo masného skotu a také jasně profilovalo hlavní zaměření farmy – chov koní a další služby s ním spojené, tedy ustájení, výchova a výcvik mladých koní, trénink soukromých koní, výcvik jezdců, vyjížďky do terénu či vycházky na koních s vodičem pro nejezdce.

Tyto poskytované služby s sebou nesly i nutnost výstavby nové jezdecké haly a kompletní rekonstrukci původních stájí, které se za pomoci dotací z evropských fondů podařilo před několika lety zrealizovat. Okolní krajině pak nesmírně prospělo vybudování revitalizační vodní nádrže na pozemku za farmou.

Díky aktivitě zdejšího jezdeckého klubu se Jiřičná stala živou obcí a dějištěm různých společenských akcí – tříkrálových charitativních sbírek na koních, masopustních průvodů, proslulých letních country bálů v jezdecké hale či Hubertových jízd. Vítovcovi byli taktéž hlavními aktéry předloňských oslav 600 let Jiřičné.

Člověk míní, život mění

„Naše původní vize – věnovat se na zakoupeném statku farmovému chovu daňků, vzala poměrně záhy za své. Člověk míní, život mění. V našem případě belgická společnost, která koupila sousední objekt a zřídila zde centrum pro aktivní odpočinek pro své krajany. Přistoupili jsme na jejich nabídku poskytovat jim služby spojené s koňmi a výsledek? Celá rodina koním doslova propadla. Svého rozhodnutí však nelitujeme ani my, ani naše dcery, které jsou do chodu farmy již několik let zapojeny,“ říká Lenka Vítovcová, která má na farmě na starosti zejména ustájení koní a služby s ním spojené, na bedrech jí leží též veškerá administrativa včetně účetnictví. „Přehršel nejrůznějších evidencí, například vedení pastevního deníku, mě občas opravdu ničí. Místo aby sedlák trávil více času ve stáji nebo na poli, úřaduje. Jeden z důvodů, proč jsme vstoupili do řad asociace, byl mimo jiné i její opravdu velice aktivní boj proti přebujelé byrokracii,“ dodává paní Vítovcová.

Vítané domácí porážky

Chov masného skotu, údržba pozemků, veškeré práce s technikou a opravy hospodářských budov jsou doménou hlavy rodiny. Luboš Vítovec je také nadšeným podporovatelem domácích porážek skotu. Vítovcovi byli jedněmi z vůbec prvních v okrese, kteří hned zkraje roku 2012, kdy vstoupila v platnost novela veterinárního zákona, zrealizovali domácí porážku mladého býčka a od té doby již několik dalších. „Dosažení legislativních změn vedoucích k možnosti domácích porážek považuji za jeden z „majstrštyků“ Asociace soukromého zemědělství. My navíc máme to štěstí, že domácím porážkám fandí i okresní paní veterinářka, která je všude doporučuje,“ pochvaluje si pan Vítovec a dodává: „Vzhledem k tomu, že se nám reálně rýsují další možnosti nákupu půdy, uvažujeme o navýšení stáda. Chov masného skotu je pro nás nezanedbatelným zdrojem příjmů.“      

O nápady není nouze

Zcela přirozeně získávaly odmala vztah ke koním i obě dcery manželů Vítovcových – Leona a Klára. Od dvou let jezdily na ponících, s nimi se pak účastnily v osmi letech prvních hobby závodů, na které je v roli trenéra připravoval otec. Následovaly úspěchy v mnoha oblastních mistrovstvích v parkuru, Klára se dokonce kvalifikovala i na Mistrovství ČR.

„Všech úspěchů si ceníme o to více, že jsme jich dosáhly na svých vlastních koních, které jsme si samy odchovaly a vytrénovaly. A to v konkurenci děvčat s koňmi z těch nejlepších stájí, připravených profesionálními trenéry,“ říká Klára.

Leona, absolventka Střední zemědělské školy v Klatovech, nyní účastnice kurzů pro veterinární techniky na brněnské univerzitě, se věnuje na farmě profesionálnímu tréninku mladých koní (i problémových) a výuce jízdy na koni. Cenné zkušenosti získala při půlročním pracovním pobytu v obchodní stáji v Německu, kde měla na starosti předvádění koní klientům a obsedání mladých koní. „Právě při tomto pracovním pobytu mě napadlo začít u nás v Jiřičné pořádat letní tábory s cílem učit děti vztahu ke koním. V loňském roce jsme společně s Klárou zrealizovaly dva plně obsazené turnusy, letos tři a máme plno již i na další rok. Dle vlastní zkušenosti víme, že rodinná farma je skvělým zázemím pro rozvoj osobnosti dětí, tak proč jim to nedopřát alespoň na několik prázdninových dní?“

Obě děvčata by s farmou ráda spojila (k nemalé radosti rodičů) i svou budoucnost. „Je třeba nedržet se zpátky a nebát se nových možností – jedině to je cesta k dalšímu rozvoji farmy. A o nápady nouzi opravdu nemáme,“ shodují se Leona a Kláry Vítovcovy.

Zdroj: Asociace soukromého zemědělství ČR