Silné stránky napomáhající rodinným firmám k úspěchu
Článek publikovaný na stránkách Harvard Business Review a poté také na webu familybusinessunited.com si všímá základních charakteristických rysů rodinných firem. Na jejich základě pak dochází k závěru, že toto století bude stoletím rodinných firem. Ze své podstaty jsou totiž ideálně nastaveny na fungování v dnešním prostředí, tvrdí autor článku Josh Baron.
Že rodinné firmy nevydrží? Ve skutečnosti jsou velmi životaschopné
Snad už notoricky známý je údaj o tom, že jen o něco méně než třetina rodinných firem vydrží předání do třetí generace – což není zrovna generace, která by byla nějak zásadně vzdálená od zakladatele. A za 4. generaci v pořadí se dostane už jen 3-5 % ze všech rodinných firem. Jenže nesmíme zapomínat na perspektivu. Čas, který by se rovnal 3 nebo 4 generacím je dlouhý. Ze studie o veřejně obchodovaných společnostech (studie zkoumala na 25 000 společností mezi lety 1950-2009) vyplývá, že tyto společnosti v průměru vydrží jen asi 15 let. Oproti takovému zjištění se udržitelnost rodinných firem nezdá tak špatnou.
V minulém století měly veřejně obchodované společnosti nad těmi rodinnými výhody: dokázaly snáze využít úspor z rozsahu, protože díky tomu, jak fungovaly, měly skvělé předpoklady pro získávání kapitálu. A minulé století nabízelo pro takové typy společností mnoho lukrativních příležitostí.
Jenže dnes už firmy nemají neomezené možnosti. Čelí daleko ostřejší konkurenci – a hospodářský růst je spíše pomalý. Relativně menší je i návratnost kapitálu – naopak častější jsou hospodářské krize. A v tomto novém světě veřejně obchodované společnosti pomalu ztrácejí své až dosud dominantní postavení. Například za posledních 25 let 20. století klesl jejich podíl na americkém HDP i počtu zaměstnanců o celou polovinu. Rodinné firmy se naproti tomu zdají být lépe vybavené pro dnešní svět.
Josh Baron zmiňuje 5 charakteristik, v jejichž vnímání došlo za poslední roky k zásadní změně, a které právě proto v dnešní době rodinné firmy zvýhodňují oproti ostatním společnostem.
1. Zaměstnanci: Rodinné firmy nabízejí, co dnes zaměstnanci chtějí
Veřejně obchodované společnosti byly úspěšné, když v oblasti lidských zdrojů šlo hlavně o to sehnat co nejvíce pracovníků. Ty bylo třeba proškolit a zajistit, aby následně nepřešli ke konkurenci. Dnes je ale situace odlišná. Dnes totiž nejde o to sehnat masy pracovníků, ale spíše ty nejvíce talentované. Firmy si tak více a více konkurují nabízenou mzdou i jinými výhodami. Protože však samotné peníze pro motivaci k tvrdé práci přestávají stačit, konkurují si dnešní firmy také posláním nebo nějakým vyšším smyslem, které v jejich aktivitách uchazeči o zaměstnání mohou najít. Do hry tak přicházejí také mnohem více než kdy předtím firemní hodnoty. Bod pro rodinné firmy. Těžko totiž najdeme rodinnou firmu, která by nebyla vystavěna na hodnotách. A právě rodinné firmy umějí tyto hodnoty moc dobře promítnout do všeho, co dělají.
2. Pověst: Rodinným firmám záleží na jejich okolí, což jim lepší pověst
Propojení s komunitou a ochota k jejímu budování a zvelebování se rodinným firmám nakonec vyplácí. Společnosti před rokem 2000 neměly mnoho příležitostí jak si budovat svou pověst. A i těch několik málo kanálů bylo obvykle v rukou silných, velkých společností. Se sociálními sítěmi a s tím, jakou moc má díky nim v rukách i jeden jediný klient, musejí být společnosti obezřetné a brát svou reputaci opravdu vážně. V této oblasti mají rodinné firmy dobrou pozici, protože propojení rodiny s místními komunitami bývá přeci jen silné, na rozdíl od jiných společností, kde toto propojení nemusí vůbec existovat. Někdy mohou být krátkodobé náklady značné a zisky kvůli nim menší, v horizontu let je však více než pravděpodobné, že se např. zapojení místních producentů promítne velmi pozitivně.
3. Jednodušší struktura rodinných firem napomáhá rychlému a obratnému rozhodování
V minulosti byly nejúspěšnější ty firmy, které byly obrovské. Hodně se považovalo, když uměly dobře řídit složité, rozsáhlé závody a když dokázaly uřídit složitou strukturu. Jenže dnes je to více než o obrovských, složitých organizacích, především o schopnosti reagovat na změny a dobře se jim přizpůsobovat. Hlavními kvalitami dneška jsou flexibilita, schopnost přizpůsobit se a rychle reagovat na měnící se podmínky. Rodinné firmy s tím problém mít nebudou, protože obvykle nemají tak rozčleněnou organizační strukturu. Úrovní řízení v nich bývá méně – a to je v této době výhodou, protože reakce jsou rychlejší. Informace mezi těmi dole a nahoře proudí rychle a rozhodování v rodinné firmě tak mívá k dispozici relevantní zprávy od běžných pracovníků.
4. Finanční záležitosti: U rodinného financování se netlačí na pilu
Investiční fondy vždy kladly důraz na krátkodobé zisky spíše než na dlouhodobou tvorbu hodnoty. V případě rodinných firem však tento problém není tak častý. Jejich financování se totiž v takové míře neváže na externí kapitál, který by se mohl snadno přelít někam jinam. Uvažování šéfů rodinných firem je dlouhodobé – spíše v horizontu desítek let, než ve čtvrtletích. A protože nemusejí usilovat o co nejvyšší krátkodobé výsledky, mohou dělat věci tak, aby hodnota byla tvořena dlouhodobě a trvale. To tyto firmy odlišuje a posiluje. S rodinnými penězi je navíc člověk tak nějak opatrnější. Šetrnost a obezřetnost (co se peněz týče) je díky tomu v rodinných firmách standardem.
5. Dobrá správa rodinné firmy: Není třeba obávat se podvodů
U velkých, nerodinných firem se může silně projevit problém oddělení správců (manažerů) a majitelů (akcionářů). Právě sladění a přiblížení někdy protichůdných zájmů majitelů a těch, kdo rozhodují, je velkým úkolem definovaným v oblasti správy společností. Jenže ne vždy to vyjde – a pak se objevují skandály, podvody a zpronevěry. V rodinné firmě jsou obvykle majitelé do značné míry zapojeni do rozhodování a řízení. Díky tomu je dohled a kontrola mnohem snazší a také mnohem účinnější. Zájmy těch, co firmu řídí a směřují, se tak kryjí se zájmy těch, kdo firmu vlastní (protože jsou to třeba titíž lidé). Pak je jasné, že podvodů a přehmatů se nebude stávat tolik jako u firem, kde jsou majiteli stovky nebo tisíce akcionářů.