Znamenají velké pracovní trhy a kulturní změny zatraktivňující „sexy“ start-upy pro tradiční rodinné firmy odliv mladých následníků? Udrží si rodinné firmy svou přitažlivost pro bohatou a podnikavou generaci nového milénia? Odpověď na tuto otázku hledá článek reflektující výsledky průzkumů z 34 zemí mezi vysokoškolskými studenty pocházejícími ze zázemí rodinných firem.

Podle těchto studií poklesl zájem o vstoupení do rodinných firem v roce 2015 oproti stavu před čtyřmi lety o 30 %. Pouze 3,5 % těchto potenciálních následníků se chce zapojit bezprostředně po studiích, za pět let od ukončení univerzity se v rodinné firmě vidí 4,9 % dotázaných. Útěchou snad může být fakt, že se nejedná o nedostatek podnikavosti, více než třetina respondentů si totiž plánuje založit vlastní firmu.

Výborným příkladem je Akshay Oswal, potomek indického klanu Oswalů podnikajícího v textilu a realitách. Vystudoval univerzitu v Ohiu a dnes, ve svých 29 letech „sedí na dvou židlích zároveň“ – je výkonným ředitelem ve svém vlastním cestovatelském sturt-upu a tutéž funkci zastává ve firmě svého otce Oswal Group. Říká, že mnoho jeho vrstevníků se i díky kvetoucímu internetovému obchodování vrhá do prozkoumávání nových příležitostí. Své vlastní firmě, Trandset Traveler, věnuje 65 % svého času. Jeho otec, který mimo jiné vlastní i akcie firmy svého syna a radí mu v oblasti oděvnictví, by ho jednou rád viděl jako následníka rodinné firmy. Akshay však s povzdechem uvádí, že starší generace se nepouští do riskantních podniků jako ta nová.

Jak potvrzuje profesor Andrew Keyt z Chicagské univerzity tento přístup starší generace není překvapivý. Nové přístupy k rodinnému podnikání často v rodičích vyvolávají otázky po předvídatelnosti následků. Touha po sledování vlastního směru tak může být v rozporu s loajalitou k rodině, ta se však u nové generace spíše posílila, ve vztahu k vlastní kariéře jsou však mladí nezávislejší, než kdy dřív.

John Davis z Cambridge Family Enterprise Group v Bostonu studoval rodinné firmy po 30 let a věří, že odhodlanost nové generace může být výhodou pro rodinné firmy, které chtějí rozšířit své pole působnosti. Říká, že tím, o co mají mladí největší zájem, je podnikání, a tím míní jejich vlastní podnikání.

Určité zkušenosti s vedením firem mohou studenti získat ve škole, stále cennější je však kromě teorie také praxe. Článek zmiňuje, že 18 univerzit, povětšinou v USA a Evropě, již vede kurzy, v jejichž rámci si studenti v reálu „osahají“, co podnikání obnáší.

Rovněž přístup rodinných klanů se mění, stále více z nich podněcuje své potomky, aby si podnikání vyzkoušeli, a podporují je v něm. A jdou i dále – podpoří jejich aktivitu kapitálem rodinné firmy.

Podle výzkumů společnosti Ernst & Young může být příčinou klesajícího zájmu o následnictví v rodinných firmách i lepší trh práce v mnoha zemích. Více pracovních nabídek znamená větší výběr pro zástupce nové generace a více možných cest k jejich vlastní kariéře. Rodinná firma pak nemusí být pro všechny tak atraktivní. Tato situace však může nastat i bez ohledu na pracovní trh. Podnikatelské sny jsou obzvlášť živé v latinské Americe, kde vlastní podnikání považuje za splněný sen více než polovina zástupců generace nového tisíciletí.

Není jasné, zda je mladá generace při vstupu do rodinné firmy motivována povinností nebo osudem. Pro Mariellu Bottiglieri, 38 letou generální ředitelku Giuseppe Bottiglieri Shipping Company, bylo významné obojí. Sama v rodinné firmě pomáhala od dětství, vystudovala univerzitu v Neapoli a zkušenosti sbírala v Londýně, kde si přibrala i tři magisterská studia. Podle jejího názoru je pro mladé praxe mimo rodinnou firmu nezbytná, nic totiž nenapáchá více škod než nekompetentní dědic. Bottiglieri sama reprezentuje jak zástupce mladé generace s touhou podnikat, tak i loajálního následníka, který se drží rodinných tradic a pokračování ve firmě a její předání potomkům považuje za svou povinnost.

Ve švýcarské rodinné firmě Naef Group je dokonce podmínkou vstupu do rodinné firmy, kterou stanovil její šéf a otec rodiny, vystudovat nějaký jiný obor. Sarah Näf, 31 letá ekonomka pracující pro firmu ve druhé generaci, říká, že ona i její bratr nejprve pracovali v jiných společnostech, než vstoupili do rodinné firmy. Řízení jejího otce je podle ní založeno na trpělivém směšování dovedností nové generace a moudrosti staré gardy.

Sklony dnešní generace k podnikavosti, sebeurčení a vybíravosti co se kariéry týče tak vůbec nemusejí být pro rodinné firmy alarmující, naopak jejich potenciál dodat tradiční linii přidanou hodnotu je obrovský. Rodinné firmy jim k tomu často poskytují zázemí, investují do nich peníze a občas je nechávají i klopýtnout, zkrátka proto, aby se to naučili, než začnou podnikat ve velkém.