Příběhy rodinných firem nepřináší jen šťastné konce a hladký průběh spolupráce. Někdy neshody v rodinném podnikání vedou až ke krachu firmy. Tento příběh nebude vyprávět ani o krachu, ani o idylické a úspěšné spolupráci, ale pokusí se přiblížit, jak může rozdělení bratrů, vést ke dvěma úspěšným rodinným firmám – Adidas a Puma.

Začněme ale od začátku. Málokdo v dnešním světě nezná značku se třemi pruhy zvanou Adidas. Je to zkratka jména Adolf Dassler, familiárně Adi. Adi Dassler (1900–1978) se vyučil pekařem, ale protože vyrůstal ve městečku Herzogenaurach, ve kterém se vyrábělo velké množství bot, tak se i on zajímal o toto oděvní odvětví. Traduje se, že si již ve svých devatenácti letech vyrobil první stroj na boty. Ovšem nevyráběl obuv na každodenní nošení. Adi vytvářel sportovní obuv, která byla pohodlná, lehká a dlouho vydržela. Díky jeho puntičkářství vznikaly opravdu kvalitní páry. Když se rozkřiklo, jaké mají přednosti, Adi už nebyl schopen takové množství bot vyrábět. To byl důvod, proč si se svým bratrem Rudolfem (1898–1974) založili v roce 1924 firmu s názvem „Gebrüder Dassler Sportschuhfabrik Herzogenaurach“.

Oba bratří byli povahově rozdílní. Adi kreativní, zaměřený na vývoj a výrobu bot, Rudolf komunikativní, orientující se na obchod. Jejich koncept byl jasný, vyrábět kvalitní lehké boty, které budou vyhovovat potřebám konkrétního sportu, na který jsou určeny. Dalším důležitým mezníkem byl rok 1928, když firma získala Říšský patent na výrobu bot s hroty pro německé družstvo. Adi, ač vyráběl vynikající boty, tak neměl obuvnické vzdělání, což se rozhodl změnit, a tak vystudoval u schopného obuvníka Franze Martze. Jejich vztah žák – učitel se v roce 1934 rozšířil na vztah zeť – tchán, protože si vzal jeho dceru Katherin.

Druhá světová válka sportovním botám moc nepřála, oba bratři postupně narukovali do války. Ovšem mladší Adi byl přidělen „pouze“ k zpravodajcům v Německu a po několika týdnech se vrátil zpět do firmy. Rudolf měl službu v armádě mnohem náročnější, byl dokonce zajat Američany a do firmy se nemohl vrátit tak snadno jako jeho bratr. Možná v této době lze najít zdroj svárů obou bratrů. I přesto, že ke konci války firma vyráběla díly pro vojenskou techniku, tak nebyla při bombardování Německa zničena. Ovšem většina Německa ano, proto poptávka po lehké obuvi na sport nebyla téměř žádná a vztahy mezi oběma bratry byly více než napjaté.

Poválečná obnova Německa byla nejdříve zaměřena na nejzákladnější lidské potřeby pro německé obyvatelstvo. Zájem o sportovní boty přišel od bývalých nepřátel, amerických vojáků, pro které byl sport vítaným odreagováním. Proto se firma opět rozjela, ale musela začínat téměř od nuly. Nebyl materiál ani stroje, a tak se bratři rozhodli použít původní frézu, se kterou začínali, a začali opět vyrábět. Velkou výhodou byla jejich dobrá reputace, kterou získali na olympijských hrách před druhou světovou válkou. To by důvod, že dostali výjimku a mohli vyrábět a vyvážet svoji obuv, a to hlavně pro basketbal a baseball.

Co bylo ovšem mnohem větším problémem než válkou rozvrácený podnik, byly vztahy obou bratrů. Svoje spory řešili tím, že se v roce 1946 odstěhoval každý na druhý konec města. Rozdělily se nejen jejich rodiny, ale také stroje a patenty. Vše vyvrcholilo v roce 1948, když Adi oznámil vznik firmy Adidas, zatímco Rudolf založil firmu Puma.

Cesty obou bratrů se rozešly, ale obě firmy – Adidas a Puma, si stále drží své místo na poli sportovního vybavení. Příští týden se můžete těšit na krátké seznámení s příběhy obou firem, o jejichž založení se zasloužili bratři Dasslerové. Jedná se stále o rodinné firmy či nikoliv?