Jak uvádí autorka článku zveřejněného na webu www.familybusinessunited.com Roberta Fenech, důvěra je základním stavebním kamenem nejen rodinných firem. Rozdílem je pouze to, že v rodinných firmách vzniká na základě pokrevních vztahů, nerodinné firmy si musí tuto důvěru časem vybudovat.

Důvěru můžeme považovat za jeden ze základních stavebních kamenů úspěšného podnikání. Je základem jak pro spolupráci, tak konkurenceschopnost. Zejména ve firmách, v jejichž vedení figuruje více společníku nebo v době přípravy nástupnického procesu v rodinné firmě je absence důvěry mezi zapojenými členy rodiny nepředstavitelná.

Roberta Fenech uvádí, že důvěra je multidimenzionální, komplexní a dynamický koncept. Když ve firmě panuje důvěra, můžeme pozorovat více optimismu, a dokonce i chuti k práci. V opačném případě je tomu spíše naopak. V pracovním prostředí, kde si spolupracovníci důvěřují a nestojí proti sobě, se pracuje lépe každému.

Základem pro důvěru je dobrá komunikace. Ať mluvíme o firmách rodinných, kde je třeba důvěru podporovat a udržovat, či o firmách nerodinných, které se nachází teprve ve fázi budování vnitřní důvěry. Právě pro dobrou komunikaci uvnitř podnikatelské rodiny by měly rodinné firmy, resp. je ovládající rodiny, vytvářet a využívat orgány tzv. family business governance jako jsou rodinná fóra, rady či výbory, pořádat pravidelná setkání a v případě potřeby se nebát využít pomoci konzultantů nebo poradců, kteří mohou fungovat jako tzv. katalyzátory důvěry.

Autorka článku uvádí také pojem gene politics, který bychom mohli přeložit jako „politika založená na genech“, která se objevuje pouze u rodinných firem. Právě tato politika rodinné firmy je to, co konkrétní rodinnou firmu a rodinu drží pohromadě. Bez potřeby většího dokazování si rodinní příslušníci důvěřují, vzájemně se podporují a motivují. V rodinných firmách, kde je vedení rozděleno mezi více generací, velmi často nepracují lídři v zásadě na jiném základě než na vzájemné důvěře.

Už nesčetněkrát jsme zmiňovali, že nejkritičtějším obdobím v rodinné firmě je příprava a samotný průběh procesu nástupnictví. Především v této době by měla být vzájemná důvěra mezi jednotlivými rodinnými příslušníky na prvním místě. Ve chvíli, kdy předává rodič (v českém prostředí v současné době většinou zakladatel) firmu svému potomkovi, si musí oba důvěřovat.