V první části článku o dcerách přebírající rodinné firmy od svých otců jsme si zodpověděli několik důležitých otázek, které se s tímto procesem nástupnictví pojí. Podívejme se v následujícím díle, jaké jsou další zkušenosti žen z rodinných firem, ale také jaké jsou obavy jejich otců z tohoto nástupnického procesu.

Finanční výuka

Finanční gramotnost, opatrnost při nakládání s hotovostí a obezřetnost při pořizování majetku je další ranou lekcí, kterou dcery v rodinných firmách podstupují. Jedna z respondentek vyprávěla, že byla se svými sourozenci od malička vedena k tomu, co má s penězi dělat a co ne. Měli stanovený rozpočet, který museli dodržovat a zapisovat si výdaje.

Vydělávání peněz, jejich utrácení a jejich role při udržení bezpečnosti rodiny, to vše bylo významnou součástí života v rodinných firmách a ovlivňovalo dcery již od dětství. Byly nabádány k obezřetnosti při pořizování vlastních aut, dovolených či oblečení. Mnoho z nich nedostávalo za svou práci peníze, protože jejich činnost byla považována za přínos společné dobré věci. Určitý „plat“ samozřejmě členové rodiny dostávají, zdaleka však nemusí odpovídat poměrům na trhu práce.

Cesta k nástupnictví – odejít a vrátit se

Významným tématem, které během provedeného výzkumu zaznívalo, bylo téma odchodu a návratu. Právě proces odcházení z domova a tím i z rodinné firmy byl jednou z cest k nástupnictví v rodinné firmě. Dcery odcházely většinou za vzděláním nebo kariérou.

Ty z nich, které v rodinných firmách nejvíce uspěly, odešly z domova v nejranějším věku. Většina z nich dokonce v té době ani neměla v úmyslu jednou pracovat v rodinné firmě.

Návrat zpět k rodinnému podnikání nejčastěji probíhal na žádost nebo návrh otce. Co není jasné, je, kdo návrat podnítil a co bylo jeho motivací. V několika případech to totiž byla špatná finanční situace dcer a snaha otce, ochránit je.

Dohnat ztracený čas

Ve vzpomínkách většiny respondentek zaznívaly věty jako „můj otec nikdy nebyl doma, když jsem vyrůstala, pořád pracoval, viděli jsme ho jen o víkendu“. Když otcové a dcery pracují společně v rodinné firmě, je v tom nádech ochranitelství. Autoři studie mají za to, že je to způsobeno snahou otců dohnat ztracený čas a nahradit tak dcerám péči v dětství. Ženy, které dnes pracují se svými otci, obecně oceňují tuto příležitost a hodnotí to jako pozitivní zkušenost.

Jaké jsou vztahy otců a dcer po nástupnictví?

Na rozdíl od synů nemají vztahy otců s dcerami kompetitivní charakter. Ve zkoumané skupině bylo naopak možné pozorovat, že dcery své otce obdivují a respektují, ale netouží dokazovat, že jsou lepší nebo úspěšnější než oni. Dcery chtějí stavět na pozitivních základech a chránit to, co jejich otcové a další předchůdci vybudovali.

Obavy

Krátce se výzkum zaměřil i na roli otců. Otcové mají často obavy ze ztráty vlastních sil a pro některé není snadné akceptovat fakt, že již nastal čas předat vedení rodinné firmy dál. Z toho důvodu předávají vedení svým dcerám později, než by bylo vhodné. Často mají mimo jiné obavy, že spolu s nimi odejdou i hodnoty, které tak dlouho vytvářeli.

Vztahy mezi otci a syny jsou z pohledu synů postaveny na soutěži, konfliktu, egu a prokázání schopnosti převzít úlohu. Syn chce často ukázat, že bude lepší než jeho otec, ukázat, že „to dokáže“. Vztah dcer a otců spočívá spíše v poznávání otcových kvalit a v jejich napodobování. Dcery mají zájem o zajištění trvání rodinné firmy, mají silně vyvinutý smysl pro odpovědnost, co se následnictví a zachování rodinné firmy týče.

Závěr

Spolupráce autorů studie s otci a dcerami pokračuje i nadále, rodinné firmy pod ženskýma rukama vzkvétají a dcery nacházejí další podněty k podnikání se vznikem vlastních rodin. Při svém výzkumu se chtějí dále soustředit na povahu odkazu, který při svém vedení budují v rodinných firmách právě dcery.