V první části tohoto článku jste se mohli dozvědět, v jakých oblastech se rozhodla podnikat významná rodina Gutmannů až do 70. let 19. století. I to, že se jim díky spolupráci s Rothschildy podařilo založit společnost Vítkovické horní a hutní těžířstvo. Jak se rodinná firma vyvíjela dál a jakých ocenění se za to členům rodiny dostalo, se můžete dozvědět nyní v tomto článku.

Rodinná firma Gutmannů se podobně jako většina velkopodnikatelů v Rakousku-Uhersku, snažila o zlepšení podmínek svých zaměstnanců. Proto vybudovali ve Vítkovicích lepší bydlení, školy, školky, organizovali pro zaměstnance zábavy, zdravotní ošetření atd. Díky těmto aktivitám byli vnímáni jako štědří zaměstnavatelé a měli o svých zaměstnancích více informací a větší vliv na jejich životy.

Kromě „podnikové výstavby“ se zasloužili také o zvelebení svých panství. David zakoupil mimo jiné zámek Tovačov, starší bratr Wilhelm hledal svoje hlavní reprezentativní sídlo déle.  Až v roce 1884 si koupil rakouský zámek Jaidhof. Rodina vlastnila nejen nemovitosti, ale také pozemky jak v rakouských, tak v českých zemích. Jak bylo dobrým zvykem, podporovali také charitativní aktivity a kulturní památky. Za svoji činnost v podnikatelském i společenském prostoru byli odměněni šlechtickým titulem. V roce 1878 se stal rytířem nejdříve Wilhelm a za nedlouho poté i jeho bratr David. Mohli si tak vytvořit erb i vlastní motto.

Wilhelm se ze svého urozeného postavení těšil pouhých sedmnáct let, jelikož v roce 1895 zemřel. Rodinnou firmu převzal jeho syn Maxmilian neboli Max Gutmann. Max se narodil ve Vídni, kde také získal vzdělání. Hned po studiích nastoupil do rodinného byznysu a v roce 1888 získal podíl ve firmě. Za svého působení ve vedení společnosti expandoval i mimo středoevropský region, když koupil doly ve Švédsku. V roce 1890 se Max stal předsedou těžařské rady Vítkovického hutního a horního těžířstva, což mu umožnilo zastávat další vysoký úřad, a to člena Panské sněmovny rakouského mocnářství.

Dalším velkým rodinným úspěchem, i když ne přímo podnikatelským, byla v roce 1929 svatba dcery Wilhelmy Elisabeth, která se vdala za vládnoucího lichtenštejnského knížete Franze I. von Liechtensteina. Rok poté umřel již zmíněný bratr Max. Po hospodářské krizi ve třicátých letech přišla pro židovskou rodinu další rána, tou bylo zabrání Rakouska německým vojskem. To už byla ve vedení firmy další generace ztělesněná Wolfgangem Gutmannem, který osudnou chvíli – anšlus Rakouska, prožil na svých líbánkách ve Švýcarsku. Rodinný majetek nacisté prakticky bez náhrady zabrali. Rodina se musela uchýlit do exilu, který našla v Brazílii.

Situace se příliš nezměnila ani po válce, kdy Rakousko nevrátilo zabavený majetek, vyjma společnosti Banka Gutmann. Lépe se k rodině zachovalo Československo, které v roce 1956 jejich majetek prodalo za téměř tržní cenu a rodinu tak peněžně odškodnilo.  Rozvrácený majetek na politicky nestabilním území i nedostatek kapitálu po druhé světové válce vedl k úpadku a zániku významné části rodinné firmy.