Podnikatelská rodina, která má vizi ovládat a řídit svoji rodinnou firmu do budoucna, by se měla shodnout na základních principech společného fungování a vzájemných vztazích jednak mezi členy vlastnické rodiny navzájem a také vůči rodinné firmě. Tomuto záměru slouží institut tzv. rodinné ústavy, který se pokusím v tomto prvním příspěvku na toto téma stručně představit.

Proč vlastně, může zaznít dotaz od kritického čtenáře? Není to jen snaha rozličných poradců vnutit podnikatelům další zbytečný papír? Praxe našich zahraničních kolegů a podnikatelských rodin ukazuje, že tomu tak není, a rodinná ústava a proces její přípravy má pro rodinnou firmu a vlastnickou rodinu smysl. Zkušenosti totiž ukazují, že bez vymezení a dosažení shody na uvedených základních principech a korekci možných očekávání členů rodiny k rodinné firmě bude se stoupajícím počtem členů rodiny (s rozdílnými představami o svém vztahu k rodinné firmě) stoupat riziko destruktivních konfliktů uvnitř rodiny i firmy.

A právě konflikty uvnitř rodiny a rodinné firmy, které se zakládají na odlišných představách o společném fungování a budoucnosti a na odlišných představách o vzájemných právech k rodinné firmě, jsou jedním z největších nebezpečí pro jejich úspěšný rozvoj a přežití v dalších generacích. Jestliže se však podaří členům podnikatelské rodiny dosáhnout shody na pravidlech svého společného fungování, které nazýváme rodinnou ústavou a která je základem struktury a pravidel tzv. family business governace, jednak se toto riziko sníží a zároveň se vytvoří jeden z podstatných prvků pro úspěšné zvládnutí mezigenerační výměny, a to nejen v první generaci.

Co je tedy vlastně „rodinná ústava“

Jedná se o instrument vyvinutý zahraniční odbornou praxí (a to pod rozdílnými názvy např. Family Charter, Family Business Protocol, Familienverfassung atd.), který zpravidla nemá právní povahu a závaznost a jedná se spíše o určitou formu základního mravního a morálního kodexu rodiny. Jak je uvedeno výše, jedná se také o základní prvek systému family business governance, tedy systému vnitřních pravidel správy rodinné firmy a podnikatelské rodiny (tato pravidla mohou být poměrně komplexní, a to v závislosti na velikosti konkrétní podnikatelské rodiny a rozsáhlosti jí spravovaného majetku).

Jaký by měl být její obsah?

Základní strukturu rodinné ústavy lze stručně shrnout následovně:

1. Vymezení základních hodnot rodiny, a to zejména ve vztahu k vlastnictví rodinné firmy, a zároveň také vize podnikatelské rodiny, co se týče společné budoucnosti ohledně rodinné firmy (ochota společně rozvíjet rodinnou firmu, včetně vymezení, co to vlastně znamená);
2. Základní principy pro možné zapojení členů rodiny do rodinné firmy, a to jak v pracovních (výkonných – zaměstnanci, členové orgánů), tak nevýkonných pozicích (společníci, akcionáři). S tímto souvisí určení základních principů pro budoucí nástupnický proces;
3. Základní principy pro případné převody podílů v rodinné firmě;
4. Nastavení komunikačních pravidel a pravidel setkávání členů rodiny;
5. Orgány rodiny a propojení s orgány rodinné firmy;
6. Základní pravidla pro případné řešení konfliktů;
7. Pravidla ohledně budoucích úprav rodinné ústavy.

Ač se může zdát, že případné sepsání výše uvedených pravidel a bodů nebude náročné a nejlepší bude využít osvědčený vzor, je třeba si uvědomit, že rodinná ústava by měla odrážet situaci konkrétní rodiny a pouhý podpis členů rodiny pod rychle sepsaným (opsaným) dokumentem žádný výsledek nepřinese. Jestliže sepsaná pravidla nebudou odrážet diskusi a představy členů rodiny a nebudou jimi vnitřně akceptovány (alespoň z podstatné části), bude se zpravidla jednat pouze o formální dokument.

Je také nutno si uvědomit, že příprava rodinné ústavy (případně dalších struktur family business governance) je výborným pomocníkem pro přípravu budoucího nástupnického procesu. Umožní zakladateli a dalším členům jeho rodiny ujasnit si celou řadu otázek ohledně budoucnosti rodiny a rodinné firmy a možností společného fungování. Tento proces totiž signalizuje zúčastněným osobám, že jsou schopny a zamýšlejí zachovat rodinnou firmu pro další generace a jsou schopni spolu spolupracovat (jestliže je výsledek opačný, ukazuje to, že vlastnická rodina musí hledat jinou cestu, jak s rodinnou firmou naložit).

Dle zkušeností zahraničních podnikatelských rodin je vlastní proces nastavování pravidel správy a řízení rodinné firmy významnější než samotná pravidla a rámec, ke kterému se dospěje. Diskuze, výměna názorů, hledání a nalezení konsenzu uvnitř rodiny ohledně nalezení obsahu rodinné ústavy, a tedy ohledně otázek budoucí správy rodinné firmy, tak mohou být pro podnikatelskou rodinu zásadním krokem pro další rozvoj (a často také něčím, co v rodinné firmě i v rodině samotné dosud chybělo).

V pokračování této minisérie se budeme věnovat procesu přípravy rodinné ústavy, jejím vybraným částem ve větším detailu, a také provázanosti rodinné ústavy s korporátními dokumenty rodinné firmy (např. společenské smlouvy, stanovy), včetně otázek její právní závaznosti.