V prvním díle tohoto článku jsme si představili počátky podnikání rodiny Morganů, která se podílela na většině významných transakcí v USA na konci 19. a počátku 20. století. V pokračování tohoto krátkého seriálu se dozvíme, jak se této firmě podařilo zachránit Ameriku.

Nyní se konečně dostáváme k nadpisu celého článku. V roce 1907 se celý americký bankovní systém dostal do krize a vláda neměla nástroje, jak tuto situaci sama vyřešit. Proto do hry opět vstoupil J. P. Morgan, který zejména odkupem aktiv a finančními injekcemi zabránil nedostatku kapitálu, tzv. bank run. Pomohl stabilizovat celý bankovní systém, který by se mohl bez kapitálu zvrhnout do mnohem vážnější krize, jakou například Spojené státy zažily o dvě dekády později. Nutno podotknout, že to samozřejmě J. P. Morgan nedělal pouze ze své dobrotivosti. Sledoval také svoje obchodní cíle, zejména chtěl získat společnosti, které byly konkurencí pro jeho podniky. To by se mu za normální situace nepodařilo, protože platily antimonopolní zákony. Ovšem tato mimořádná situace a malý vyjednávací prostor americké vlády vedl k posílení Morganova vlivu ve většině průmyslových odvětví. J. P. Morgan byl také velkým filantropem a sběratelem umění, jeho rozsáhlá sbírka byla později umístěna v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

J. P. Morgan zemřel v roce 1913 v Itálii, rodinný podnik převzal syn John Pierpont Morgan Junior, zvaný Jack. Na dráhu bankéře byl připravován již od mládí, absolvoval Harvard a poté pracoval v bance svého otce a dědy. První příležitost jak rozšířit rodinný byznys a pokračovat v rodinné tradici se Jackovi naskytla hned rok po převzetí rodinného impéria. S vypuknutím první světové války se Jack začal angažovat ve vyjednávání o poskytování půjček spojencům na evropském kontinentu, a to zejména pro Francii a Velkou Británii. Po vstupu Spojených států amerických do války pomohl zformovat sdružení bank a dalších institucí o zhruba 2200 členech, které poskytlo obrovské půjčky jejich spojencům.

Po první světové válce nastala zlatá dvacátá léta, která znamenala velký příliv peněz do investičního bankovnictví. Také to vedlo k velké hospodářské krizi. Byly vydány zákony, které vedly k rozdělení obrovské investiční banky rodiny Morganů.

Jack Morgan šel ve stopách svého otce i v oblasti filantropie a dalších rodinných koníčků, jako například jachtingu. Založil Pierpont Morgan Library jako veřejnou instituci, sponzoroval Metropolitní muzeum umění a mnoho dalších neziskových aktivit. Jack zemřel za druhé světové války v roce 1943.

Do čela podniku nastoupil jeho syn Junius Spencer Morgan. Zástupce již čtvrté generace rodiny Morganů. Stejně jako jeho otec vystudoval Harvard a poté pracoval v rodinné firmě. V roce 1917 narukoval do armády a bojoval za první světové války. Věnoval se také jachtingu. Období po druhé světové válce bylo ve znamení hospodářského růstu a nastupující globalizace. Další větvení rodiny Morganů přineslo spoustu dalších úspěšných nástupců této rodiny, mezi kterými nebyli pouze bankéři, ale také námořní admirálové nebo olympijští vítězové.

V průběhu druhé poloviny dvacátého století fúzovalo velké množství bank do jednoho konečného celku, kterým je nyní JPMorgan Chase & Co. Rodinná tradice ve vedení banky se přenesla až do dnešních dnů, ovšem s měnící se strukturou společnosti a větším důrazem na větší počet akcionářů nemá rodina Morganů stejně velký vliv, jako tomu bylo u předešlých generací.

Toto krátké představení vzniku rodinné společnosti ukazuje, že rodinný byznys hrál nezastupitelnou úlohu při tzv. americkém zázraku, kdy se za pár desítek let staly Spojené státy americké supervelmocí. Svůj velký podíl na tom měla i rodina Morganů.