Tento článek byl původně zveřejněn na www.info.cz: https://www.info.cz/pravo/servus-rozvadi-se-i-byznysovi-partneri-co-delat-aby-to-probehlo-hladce-a-stalo-co-nejmene-39708.html

Rozvodovost v České republice a v řadě jiných evropských zemí dosahuje 50 %. Jedná se o poměrně sledovanou statistiku. Nechci se však věnovat rozvodům v českých rodinách, ale mezi společníky českých firem. Asi se ptáte: Jaké rozvody má na mysli? V České republice v posledních letech dochází k ukončení aktivní činnosti celé řady zakladatelů českých firem. Mluví se mezigenerační obměně, mluví se o nástupnictví. Znáte jistě úspěšné příběhy ale i příběhy, které tak dobře nedopadly. Velmi náročná bývá zejména situace ve společnostech s více společníky. Proč?

Společníci a zakladatelé, kteří spolu začali budovat firmu v devadesátých letech ve věku kolem třiceti let a při svém podnikání byli úspěšní mají jednak pod kontrolou majetek podstatně vysoké hodnoty, jsou již podstatně starší, a většinou také mají vedle svých manželek (někdy druhých či třetích v pořadí) několik dětí, a někdy i zeťů i snach. Tito společníci většinou na začátku svého podnikání moc nepřemýšleli o tom, že by se někdy mohlo stát, že by se jejich cesty při společném podnikání měli rozejít. A proto nepovažovali ani za nutné nastavovat pravidla pro případ, že by k rozdělení jejich společnosti měli dojít. A asi si říkali: „I kdyby mělo někdy k rozdělení dojít, tak se jistě dohodneme, vždyť si věříme.“ A proto řada českých firem s více společníky nemá kromě zákonem předepsané společenské smlouvy či stanov žádnou akcionářskou dohodu, která by pravidla „rozvodu či konfliktu společníků“ upravovala.

Bohužel se však stává, že představy společníků o budoucnosti jejich společné firmy se začnou lišit tak, že již není představitelné, aby společně podnikali. Když se podaří společný prodej a společníci si jen vypořádají kupní cenu, je vyhráno. Někdy však některý ze společníků nechce svůj podíl prodat a začnou diskuse např. o tom, kdo komu svůj podíl prodá a za kolik. Do hry vstupují emoce a přátelství se rozplývá. Do hry často vstupují i tlaky dalších osob z rodiny, např. právě manželek či dětí. A již neplatí ani heslo: „Vždyť si věříme“. Představy o férovém rozdělení společné firmy se značně liší. A začíná boj mezi společníky. Situace obdobná rozvodu mezi manžely Roseovými ze známého filmu. Hodnota, kterou společníci – přátelé společně dlouho budovali, je najednou ohrožena.

A řešení? Někdy se podaří dosáhnout rychlé shody za pomoci zdatného vyjednavače či mediátora. Někdy se podaří dosáhnout rychlého řešení za pomocí schopných advokátů, kteří dokážou své klienty dostat k jednacímu stolu a pomohou jim dosáhnout pro ně akceptovatelného kompromisu. Rizikem však může být příliš agresivní advokát, jehož cílem není dosažení dohody stran, ale pouze jednoznačné a jasné vítězství jeho klienta a porážka druhého společníka. Soudní spor o vyloučení společníka či jiná cesta za pomoci soudní moci sice v některých případech může být jediným řešením, je však pro obě strany značným rizikem. Soudní řízení totiž bývá nákladné, dlouhé a těžko předvídatelné. A to nemluvím o tom, když bývalí partneři volí cestu trestních oznámení a osobních útoků.

Proto je zásadní, aby si společníci uvědomili, že je vhodné konfliktní rozvodové situaci se vyhýbat a pro případ, že by měla nastat si nastavit alespoň základní pravidla, jak postupovat. Vždyť zejména zkušení investoři toto umí poměrně dobře a praxi akcionářských dohod se zajímavě znějícími názvy jako je texaský rozstřel, ruská ruleta deadlock lze nastavit i poměrně srozumitelně a jasně. Důležité je také mít nastavenou vhodnou komunikaci mezi společníky. Jestliže se pak dohodnutá pravidla dodržují a společníci zvládnou i své emoce, může se i rozvod společníků podařit provést poměrně rychle a bez velkých finančních ztrát společníků a újmy na straně společnosti (a i se zachováním dobrých vztahů).

Rozchod společníků nelze nikdy vyloučit. Je však třeba se snažit vyhnout konfliktnímu rozchodu. Ten bývá hodně drahý a bolestivý (a to nejenom finančně).