České podnikatelské rodiny a rodinné firmy za posledních několik let ušly značný kus cesty, co se týče jejich přípravy na dlouhodobé fungování a mezigenerační předávání majetku. Pro podnikatele a jejich rodiny již není většinou neznámý pojem rodinné ústavy a rodinné rady jako základ pro další společné fungování. Podnikatelé, kteří se rozhodli, že v jejich podnikání a správě rodinného majetku budou pokračovat jejich potomci, se začínají stále častěji a včas na společnou budoucnost připravovat, a to včetně sepsání rodinné ústavy.  

Čeští podnikatelé jsou velmi schopní a většinou odpovědní. Řada z nich, tedy zejména těch, kteří měli štěstí, že mají v rodině schopné potomky či další členy rodiny, kteří jsou ochotni převzít kormidlo a břemeno společného podnikání a správy majetku, si uvědomují, že základem pro společné fungování více osob je především shoda na principech vzájemné spolupráce. Přitom je zásadní, že tyto principy budou zapojené osoby akceptovat. 

A jelikož většinou není vhodné ihned začínat formálními právními dokumenty (kterým bohužel často ani řada členů rodiny nerozumí a jsou tak rozsáhlé, že se jich „běžní smrtelníci“ bojí a radši je, často k jejich újmě, nečtou) a zásadní hodnotu má společná práce a shoda členů rodiny, našel si koncept rodinné ústavy a související „rodinný orgán“ rodinná rada, místo v řadě českých podnikatelských rodin. 

Výsledkem společné práce na rodinné ústavě, která bývá zpravidla koordinována oborníkem mimo rodinu (s cílem mít zapojenou osobu, která není do daného procesu zapojena vlastními emocemi a je nezávislá), je (ideálně) dosažení shody na základních hodnotách, kterými se daná rodina řídí a do budoucna chce řídit, dále na principech spoluvlastnictví rodinného majetku a možného zapojení do jeho správy a řízení. 

Naše česká praxe potvrzuje zkušenosti zahraničních kolegů, kteří uvádějí, že primární je čas, který daná rodina stráví spolu (samozřejmě někdy někteří členové nuceně) a má tak možnost ujasnit si řadu otázek a témat, kterým se někdy její členové vyhýbají (ač jim nemohou utéci). Nutno poznamenat, že naše poznatky a poznatky kolegů jsou ovlivněny tím, že na projektech rodinných ústav a rodinných rad většinou spolupracujeme s rodinami, které mají vzájemně poměrně dobré vztahy a mají na úspěšné přípravě zájem. Ač jsem v praxi zažil bohužel i případy, kdy si v rámci přípravy rodinné ústavy potomci zakladatele uvědomili, že spolu nedokážou vůbec spolupracovat (zakladatel toto akceptoval a našlo se řešení, jak vzájemná práva k vybudovanému majetku nastavit tak, aby v budoucnu byly spory co nejvíce eliminovány). 

Bohužel v případě rodin, kde dojde k rozkolu mezi spoluvlastníky či spoludědici (např. z důvodu, že žádná příprava na budoucí spolupráci nebyla a představy jsou diametrálně odlišné), může související spor vést k značné újmě na rodinném majetku, zničení rodinných vztahů a někdy bohužel i k negativním zdravotním následkům vyvolaným souvisejícím velkým stresem.  

V tomto ohledu je nutno poukázat též na velmi záslužnou roli Centra pro rodinné firmy při VŠE, Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) a Family Business Network Czech (FBN), ale i dalších osob, které v osvětě v tomto ohledu pomáhají, tj. zejména pomáhají podnikatelům sdílet jejich zkušenosti či přinášejí zkušenosti zahraničních podnikatelských rodin. 

Závěrem pár poznámek k našim zkušenostem s českými podnikateli a jejich rodinami, resp. z jejich přístupu k tématu nástupnictví (těch, kteří mají zájem se na společnou budoucnost připravit):

1. Jsou ochotni věnovat danému projektu čas (zásadní předpoklad, tj. projekt je důležitý, ač nemusí být urgentní). 
2. Mají zájem do projektu zapojit své potomky a životní partnery (případně i partnery potomků), potomci jsou ochotni se zapojit, ač často bývá nejistota a obava, o co se jedná.
3. Zakladatelé mají jako prioritu své děti, které však zároveň chtějí chránit a je pro ně zásadní vhodné nastavení tak, aby děti byly spokojené, aby spolupráce fungovala a samozřejmě, aby se firma či jiný majetek dále rozvíjel.
4. Zakladatelé jsou připraveni vyslyšet názory svých potomků (kteří jsou však často nejistí v tom, co si mohou dovolit svým rodičům či sourozencům říci).
5. V rodinách bývá shoda na tom, že by si potomci měli pro případ vstupu do manželství vhodně nastavit pravidla ohledně společného jmění manželů. 
6. Zakladatelé jsou připraveni za dohodnutých pravidel postupně majetek a vedení na své potomky či zvolené osoby předat.