Možnosti rozdělení majetku

Závěť je nejběžnějším pořízením pro případ smrti. Zůstavitel jejím prostřednictvím rozhodne o rozdělení svého majetku ještě za svého života. Je důležité, aby do závěti zahrnoval pouze svůj majetek. Například v případě domu ve společném jmění manželů či jiné formě spoluvlastnictví může být do závěti zahrnuta pouze jeho polovina resp. spoluvlastnický podíl zůstavitele.

Podle své vlastní vůle může zůstavitel v závěti pořídit pouze o části svého majetku. Majetek v závěti neuvedený pak bude rozdělen mezi dědice dle zákonné posloupnosti. Omezení zůstavitelovy vůle představuje zejména existence tzv. nepominutelných dědiců. Za nepominutelné dědice jsou považováni potomci zůstavitele, jak nezletilí tak zletilí. Ti mají ze zákona nárok na tzv. povinný díl ze zůstavitelova majetku. Rozsah povinného dílu byl však v novém občanském zákoníku snížen, a to na ¾ zákonného dědického podílu u nezletilých potomků a ¼ u zletilých. Nepominutelný dědic se svého práva na povinný díl může zříci nebo může být za podmínek stanovených zákonem vyděděn. Oproti staré právní úpravě dochází i v této oblasti k posílení pořizovací svobody zůstavitele, když nově platí, že pominutí nepominutelného dědice v závěti nezpůsobuje její neplatnost. Pokud k takovému pominutí dojde, má dotčený nepominutelný dědic právo požadovat vyplacení svého povinného dílu.

Co do právní síly má závěť před děděním ze zákona vždy přednost. Proto pořídí-li zůstavitel platně o celém svém majetku, k dědění ze zákona vůbec nedojde. Neurčí-li zůstavitel podíly jednotlivých dědiců, pak bude pozůstalost rozdělena rovným dílem.

Za dědice lze k dědictví povolat jak jednotlivé osoby, tak skupiny osob jako například charitativní spolek, zájmový klub či třeba obec. Dědici je možné také určit náhradníka nebo svěřenského nástupce. Náhradníků může být i několik, přičemž dědí ten, který je ve výčtu náhradníků uveden nejblíže osobě, která dědictví nenabyla. Svěřenským nástupnictvím nařizuje zůstavitel dědici, kdo určitou věc bude dědit po něm, čímž omezuje pořizovací svobodu daného dědice.

Ochrana zůstavitele

Na ochranu zůstavitele obsahuje nový občanský zákoník výslovné ustanovení, podle něhož každý, kdo působil při pořízení závěti, je povinen zachovávat o jejím obsahu mlčenlivost. Při jejím porušení bez zřejmého souhlasu zůstavitele je povinen k odčinění újmy tím způsobené.

Zrušení závěti

Jelikož je pro závěť předepsána písemná forma, lze ji jednoduše zrušit zničením příslušné listiny, na které byla zapsána. V případě existence více kopií závěti je k jejímu zrušení třeba zničit všechny kopie. Je-li závěť nahrazena závětí novou, aniž by byla zničena závěť dřívější, je nutno počítat s tím, že nová závěť ruší dřívější jen v takovém rozsahu, v jakém si závěti vzájemně odporují.

Závěť pořízená ve formě veřejné listiny se považuje za odvolanou jejím vydáním zůstaviteli na jeho výslovné přání. O tomto důsledku vydání závěti musí být zůstavitel poučen.

Jak správně napsat závěť (1. část)