V návaznosti na text Kyla Dannera zveřejněný na webových stránkách ffipractitioner.org jsme se v prvním díle tohoto článku podívali na to, jak jako jedinci vnímáme strach a že i strach má něco do sebe. V druhé části tohoto textu se dočtete, jak svůj strach poznat a jak s ním naložit.

Strach nebývá jediná emoce, většinou jich pociťujeme mnoho

V situaci, kdy máme strach, na sebe právě on strhne většinu naší pozornosti. Obvykle však pociťujeme více emocí. V typických situacích, které se v rodinných firmách odehrávají, to bývá pravidlem.

Když má zakladatel firmy plánovat nástupnictví, je dost možné, že bude aspoň trochu pociťovat strach z vlastní smrtelnosti. Zároveň však nejspíš pocítí hrdost na to, co vybudoval a co se chystá jednou předat dál. Možná se také bude těšit na to, jaký život ho bude čekat poté, co se přestane každodenně věnovat firmě. A možná už se nemůže dočkat, až poleví tlak odpovědnosti a nutnosti přijímat závažná rozhodnutí. Všechny tyto emoce je dobré probrat a popovídat si o nich, protože to člověku pomůže lépe se zorientovat v situaci, ve které se nachází. Tak si dotyčný lépe uvědomí, co vlastně chce a po čem touží. Díky lepšímu porozumění sobě samotnému pak nebude cítit tolik napětí a nebude tolik ve stresu. Čím lépe porozumíme vlastnímu strachu a obavám, stejně jako dalším pocitům, které máme, tím lépe se pak dokážeme rozhodnout.

Jak se strachem, který jsme poznali, naložit?

Je dobré se ptát – ať už sebe nebo ostatních – jaké největší úspěchy v uplynulém roce zaznamenali. A když o nich bude řeč, není dobré tyto vlastní úspěchy umenšovat a relativizovat. Mnoho lidí k tomu tendenci totiž má. Důležité je uvědomit si, jaké pocity měl dotyčný předtím, na začátku, když úspěch ještě nebyl na dohled. A právě tehdy vyjde najevo, že na začátku to vůbec nebylo snadné. Chtělo to odříkání, úsilí a dovednosti. Nakonec se podařilo a úspěchu bylo dosaženo. A to je na tom to skvělé. Když ať už sami sebe nebo někoho, komu pomáháte, přesvědčíte, aby se zamyslel nad tím, jak se cítil na začátku, bude si svých úspěchů daleko více vážit. A jeho strach z čehokoli, co ho nyní čeká, bude menší. Taková je moc sebedůvěry.

Nežijte v nejistotě, svůj strach poznejte

Pomáhá také své emoce pojmenovat. Když víme, co cítíme, je pro nás snazší se s tím vyrovnat. Když si emoci pojmenujeme, je náš možný nepřítel najednou trochu známější. Vědět, čemu čelíme, je mnohem lepší než být v nejistotě. Pojmenování nám pomáhá poznat našeho protivníka.

Také je dobré uvědomit si, co dobrého nám strach přináší. Bez něj bychom se pouštěli do riskantních kroků bez jakéhokoli zaváhání. Strach je pro nás obtíží jen tehdy, když nás zatlačí do defenzivy a my se kvůli němu začneme vyhýbat věcem, se kterými bychom se raději měli vypořádat co nejdříve. Takové unikání a vyhýbání nás stojí energii a ve výsledku naši situaci nijak neřeší. Dost pomůže už třeba jen provést cost-benefit analýzu. Tím se dostaneme z čistě pocitového přístupu do racionálna. Z této pozice se na řešení pracuje daleko snadněji. Musíme si pamatovat, že čím více energie věnujeme vyhýbání se, tím mocnější se náš strach stává. Proto je lepší se svému strachu podívat do očí. Přiznat si, že se bojíme, a pak začít pracovat na poznání a následném řešení toho, z čeho strach máme. To, že někdo nemá odvahu, není tak úplně správný přístup. Odvaha se dá natrénovat – a právě poznání strachu a jeho příčiny je důležitým krokem.