Jako další příběh rodinné farmy, které Vám přinášíme v seriálu „Představujeme české rodinné farmy“ si můžete přečíst o osudech Farmy rodiny Čtrnáctých, která vyhrála třetí místo v soutěži Asociace soukromého zemědělství ČR Farma roku 2014. Tři generace této rodiny hospodaří na statku nadohled od naší metropole – v obci Číčovice.

Statek s téměř třísetletou historií v obci Číčovice na západ od Prahy je nyní opečováván třemi generacemi rodu Čtrnáctých. Zdejší hospodaření je zaměřeno na intenzivní rostlinnou výrobu na 240 hektarech orné půdy, hlavními pěstovanými plodinami jsou pšenice, ječmen a řepka. Moderní mechanizace umožňuje poskytování služeb ostatním zemědělcům, velkým přínosem bylo v nedávné době pořízení posklizňové linky a skladu na obilniny. Vzhledu farmy velmi prospěla celková rekonstrukce obytné části a hospodářských budov. V plánu mají Čtrnáctí navýšení výměry půdy, zdokonalení skladovacích kapacit a neustálé zkvalitňování poskytovaných zemědělských služeb.

Novodobá éra svobodného hospodaření

Novodobá éra svobodného hospodaření na statku rodiny Čtrnáctých v obci Číčovice nadohled od naší metropole se začala psát roku 1992. Tehdy téměř třísetletá hospodářská usedlost začala opět plně sloužit svému účelu. Zasloužil se o to Václav Čtrnáctý st., který se rozhodl pokračovat v rodinné tradici hospodaření, násilně přerušené v padesátých letech při kolektivizaci venkova.

O dva roky později se do chodu farmy zapojil i jeho syn Václav Čtrnáctý ml, který ji v roce 2000 převzal. Vřelý vztah k technice ve spojení s ideálními podmínkami, které zdejší produkční oblast nabízí, ho vedly k zaměření na intenzivní rostlinnou výrobu.

Farma se z původních 32 hektarů rozrostla na dnešních 240 a hospodář se rozhodl pro osvědčený osevní postup v podobě ozimé pšenice, jarního ječmene a řepky, u nichž dlouhodobě dosahuje výborných výnosů (řepka 4,5 – 5 t/ha, pšenice 8 – 9 t/ha a ječmen 6 –8,5 t/ha). Polní práce se snaží neustále zefektivňovat pořizováním moderní mechanizace, což mu umožňuje i poskytování agrotechnických služeb ostatním zemědělcům. Velkým přínosem pro hospodářství bylo před několika lety pořízení posklizňové linky a vybudování skladu na obilí, díky nimž je možné uskladnění zhruba třetiny celkové produkce.

Odbyt zajišťuje pan Čtrnáctý společně se sedmi dalšími sedláky z regionální asociace prostřednictvím jimi založené selské odbytové a obchodní organizace, na jejímž chodu se významně podílí. Její součástí jsou skladovací prostory v nedalekých Noutonicích, které umožňují prodej úrody v tom nejvhodnějším čase.

Od doby nových začátků na číčovickém statku uplynulo rovných 24 let. Čtrnáctí během nich vybudovali prosperující hospodářství, zrekonstruovali obytnou i hospodářskou část statku tak, jakoby snad ani zlé časy nepamatoval, navázali spoustu pevných přátelských vztahů s okolními sedláky a vychovali dvě děti, které se na prahu dospělosti rozhodli zasvětit svůj život sedlačině. A to není rozhodně málo.

Mnohem více, než doufali

Václav Čtrnáctý st. se na statku v Číčovicích těsně před válkou narodil a má v živé paměti dobu, kdy jej státní statky zabraly. O tom, že by soukromě hospodařit nezačali, s manželkou Annou v devadesátých letech ani nepřemýšleli.

„Jednoduché to nebylo, to ostatně nejsou žádné začátky. Když ale dneska vidíme, jak se synovi podařilo hospodářství pozvednout, jak přesně odhadl, kterou cestou se nejlépe vydat a daří se mu jak pracovně, tak v rodinném životě, jsme opravdu šťastní. A to je mnohem víc, než v co jsme před těmi čtyřiadvaceti lety doufali,“ shodují se Václav a Anna Čtrnáctí.

Když sedláci jsou zároveň přáteli

„Jsem nesmírně rád, že mohu svobodně hospodařit na své vlastní farmě, kde cítím velkou podporu každého člena rodiny. Opravdu každý u nás dělá maximum toho, co umí a co může. Významnou podporu cítím i ze strany Asociace soukromého zemědělství, naší stavovské organizace, která se za nás pere na všech frontách. Bohužel však ani její možnosti nejsou neomezené, zejména ve vztahu ke státu. Z jeho strany jakoukoliv výraznější subvenci směrem k sedlákům postrádám, citelně chybí zejména dotační tituly cílené právě na menší farmy,“ říká Václav Čtrnáctý a dodává: „O to raději však jsem, že se nám tady v pražském regionu podařilo dát dohromady prima partu stejně smýšlejících hospodářů, kteří si neváhají kdykoliv navzájem pomoci a podpořit se. Těší mě, že mohu říci, že právě mezi nimi mám své přátele.“

Ne skladovacím halám na úrodné půdě

Ačkoliv Jaroslava Čtrnáctá prožila větší část svého dětství a dospívání v Praze, táhlo ji to na venkov. Je moc dobře, že zakotvila právě v Číčovicích, neboť i díky jejímu přičinění si tato obec dokázala zachovat svou malebnost. Je dlouholetou starostkou Číčovic a ubránit je městské zástavbě není vůbec jednoduché.

„Prvních pět let svého života jsem bydlela u babičky ve vedlejší vsi, pak v Praze, která mi ale k srdci příliš nepřirostla. Každou volnou chvilku jsem stejně trávila na venkově, sekala trávu, kydala hnůj a byla spokojená. Seznámení s mým mužem na taneční zábavě určitě nebyla náhoda, prostě to tak mělo být. Snažím se ho v jeho podnikání maximálně podporovat a pomáhat jak můžu. Lásku k půdě mám v sobě zakořeněnou stejně jako on a proto v roli starostky dlouhodobě usiluji o to, aby tu místo ní nevyrostly skladovací haly. Zatím se to našemu zastupitelstvu daří a doufám, že tomu tak bude i nadále,“ vysvětluje Jaroslava Čtrnáctá.

Geny jsou zkrátka geny

Když se před pár lety rozhodl syn Čtrnáctých Martin díky svým technickým vlohám zděděným po otci vyučit automechanikem, nic nenasvědčovalo tomu, že by snad chtěl v budoucnu hospodařit. Dnes je již více než rok plnohodnotným farmářem a svůj život si už bez traktorů a kombajnu představit nedovede.

Jeho sestra Lucie Hrabětová působila několik let v oblasti obchodu s nemovitostmi, kde se seznámila s kolegou, jehož rodiče byli v roce 1990 prvními soukromě hospodařícími zemědělci v Plzeňském kraji. Dnes již se svým bývalým kolegou – manželem Radomilem Hrabětem hospodaří v malé šumavské vísce Hodousice, kde se věnují chovu skotu, provozu penzionu a očekávají příchod dalšího sedláka do rodiny. „Geny jsou zkrátka geny, obzvláště ty selské,“ shodují se s úsměvem Lucie Hrabětová a Martin Čtrnáctý.

Zdroj: Asociace soukromého zemědělství ČR