Druhé místo v 16. ročníku soutěže Asociace soukromého zemědělství ČR Farma roku obsadila Farma rodiny Mačlových z obce Mačice. Pojďme se dozvědět něco o její historii.

Rodinnou tradici hospodaření a pohostinství v Mačicích, v krásné podhorské krajině na hranici Jihočeského a Plzeňského kraje, stranou veškerého průmyslu a hlavních dopravních tepen, založil již v roce 1900 pradědeček dnešního majitele Jana Mačla, a to koupí místního hostince a osmi hektarů půdy. Jeho následovníkům se podařilo na tuto tradici nejen navázat, ale díky úspěšnému modernímu podnikání rozšířenému o agroturistiku docílit i toho, aby se z  turisty původně poněkud opomíjených Mačic stalo vyhledávané místo.

Z majitele socialistickým zaměstnancem

„Až do kolektivizace, která tady začala založením JZD již v devětačtyřicátém roce, hospodařil na původní osmihektarové výměře a současně provozoval pohostinství můj děda. Hospodu zabrala Jednota, půdu si vzalo družstvo a tatínkův táta strávil tři roky ve vězeňském táboře v jáchymovských uranových dolech. Jak mu asi bylo, když po návratu začal pracovat ve svém bývalém hostinci jako zaměstnanec Jednoty, se dá snadno domyslet… Když padl režim, byl jsem v té době po absolvování Střední zemědělské školy v Klatovech na vojně a pak půl roku jakožto zootechnik v družstvu, kde mě už ale nikdo a nic nemohlo udržet. Chuť pustit se do hospodaření na „vlastním“ byla opravdu hodně silná,“ říká Jan Mačl.

Žádný pomalý rozjezd

Rodina Mačlových se rozhodla pro chov mléčného skotu, konkrétně českých strak, které nakupovala ze šlechtitelského chovu, v prvních letech se věnovala v menší míře i chovu prasat. Potřebu prostor vyřešila nejprve pronájmem staré stáje v areálu bývalého JZD na konci obce. Vzhledem k velmi složitým vlastnickým vztahům k nemovitosti a pozemku pod ní se ale nakonec ukázalo jako lepší řešení postavit v její bezprostřední blízkosti stáj novou, a to o kapacitě 98 kusů skotu, jejíž součástí byl i seník. Stalo se tak hned na přelomu let 1991 a 1992, kdy bylo možné zažádat o Kubátovy dotace, které Mačlovým velice pomohly v rozjezdu rostlinné výroby, neboť si díky nim pořídili v sousedním Německu starší malý traktor a bramborový kombajn. Ten poté roky využívali ke sklizni sadbových brambor na zhruba sedmihektarové výměře.

Ať víš, do čeho jdeš

„V tu dobu, konkrétně v říjnu roku 1991, jsme se s manželem brali. Nejprve byl problém vybrat termín, aby muž nemusel na pole, pak mě jemně upozornil, že si večer stejně bude muset odskočit podojit. Alespoň jsem však věděla, do čeho jdu,“ směje se Jaroslava Mačlová a dodává: „Pravda ale je, že na různé těžkosti se dopředu asi připravit nelze. Třeba když nám v prvních letech, kdy opravdu nebylo peněz nazbyt, zůstaly dosti vysoké finanční částky v klatovském masokombinátu či mlékárně.“  

Kromě farmy v Mačicích se Mačlovi pustili i do rozvoje hospodářství v nedaleké obci Víska, kde dříve sedlačila na 25 hektarech půdy a 8 ha lesa rodina ze strany maminky pana Mačla. Nyní se tu na téměř stovce hektarů trvalých travních porostů zabývají chovem masného skotu plemene aberdeen angus, který čítá 43 matek a jednoho plemenného býka.

Z nepotřebné maštale bourárna

„Většinu jaloviček si v chovu ponecháváme, všechny býčky vykrmujeme. Některé prodáváme do Německa, část putuje na jatka do Horažďovic. Odtud si následně odvážíme čtvrtě, jež po zhruba desetidenním zrání v chladicím boxu zpracujeme ve vlastní bourárně, kterou jsme vybudovali v prostorách původního statku vedle hostince. O vakuově balené maso je ze strany zákazníků velký zájem,“ informuje hospodář.

Odvážná modernizace

Obě hospodářství, jak ve Vísce, tak v Mačicích, jsou v režimu ekologického zemědělství, obzvláště druhé jmenované prošlo před několika lety značnou modernizací. Mačlovi zde vystavěli novou prostornou stáj spolu s technologií robotického dojení a také kancelářským zázemím. „Skot je od jara do podzimu chován na pastvinách, dojnice na ně mají přístup po dojení přes pastevní branku. V zimním období jsou pak ustájeny právě v novém kravíně s boxovými loži s gumovou matrací částečně přistlanou slámou. Zaprahlé krávy a vysoko březí jalovice mají k dispozici venkovní výběh, telení probíhá v porodních kotcích monitorovaných kamerou,“ vysvětluje pan Mačl.

Doma i na západ

Na mačické farmě je aktuálně 150hlavé stádo českých červených strak, z toho 73 krav. Denní produkce mléka míří z větší části do německého Goldsteigu, až 200 litrů je však každý den prodáno na farmě prostřednictvím mlékomatu.

Zejména k zajištění krmivové základny slouží 186 hektarů půdy, z toho 60 orné, na níž jsou kromě obilnin a pícnin pěstovány v malém množství i brambory a zelenina, z meziplodin peluška, svazenka a hořčice. „Ke sklizni pícnin, aplikaci hnoje a kejdy, orbě, lisování a setí používáme vlastní mechanizaci, pouze sklizeň obilnin řešíme formou služby,“ říká farmář.

Na klidnou dovolenou do Mačic

Součástí rodinného podnikání, do něhož jsou zapojeny i tři dcery manželů Mačlových a partner nejstarší z nich, je také provoz penzionu o kapacitě 13 lůžek, který byl před deseti lety vybudován za pomoci dotace z Programu rozvoje venkova nad původním hostincem. „Jezdí k nám na dovolené i kratší pobyty hlavně ti, kteří se při poznávání krás Šumavy chtějí vyhnout hodně exponovaným turistickým destinacím. Máme i klienty, kteří se ubytovávají pravidelně, jsou to buď rodiny s malými dětmi, nebo nadšení cyklisté,“ sdělují paní Mačlová a dcera Jaroslava, které se o pohodlí hostů starají.

Steaky vedou

Výraznou proměnou prošel i hostinec, z něhož je útulná restaurace, kde se kromě snídaní pro ubytované konají nejrůznější firemní akce a oslavy, jimž vévodí zdejší vyhlášená kuchyně v čele s výbornými steaky.

Na pořadu dne rodina

Každý člen široké Mačlovic rodiny má své dané povinnosti, mužské osazenstvo rostlinnou a živočišnou výrobu, ve které ale zejména co se týče péče o telata a robotického dojení vypomáhá paní Mačlová, dcera Jaroslava vyřizuje většinu administrativy a obě pak mají na starosti provoz penzionu a restaurace. Jaroslava Mačlová mladší plánuje do budoucna i zpracování části produkce bio mléka. „To je ale skutečně otázka spíše vzdálenější budoucnosti, teď hraje prim rodina a její případné další rozrůstání,“ říká spokojená maminka malého Honzíka.

„A další vnouče přijde co nevidět na svět i od druhé dcery, nejen proto je zbytečné vidět zítřek jakkoliv pesimisticky. Navíc jsme blízko německých hranic, a tak stačí nahlédnout přes plot k nim – inspirovat se a uvěřit, že tomu tak jednou bude i u nás,“ uzavírá Jan Mačl.

Zdroj: Asociace soukromého zemědělství ČR