Schopnost sedláků dokonale využít potenciálu daných přírodních podmínek je mnohdy skutečně obdivuhodná. Vyloženě mistrně si s tímto úkolem poradil Pavel Vokál se svými blízkými, který hospodaří v režimu ekologického zemědělství na rozhraní Národního parku Šumava. Na více než tisícovce hektarů trvalých travních porostů se tu věnuje extenzivnímu chovu masného skotu, jelenů, daňků a ovcí. Nemalý prostor v rámci podnikání je určen agroturistice, na své si tu přijdou milovníci lovu, rybaření, ale i rodiny s dětmi. Na farmě nedaleko bavorských hranic nechybí ani peletkárna a pilnice, nově tu fungují také jatka s bourárnou.

Původní idea versus realita

Část bývalého státního statku Vimperk, kterou se panu Vokálovi v roce 1993 podařilo zprivatizovat, připomínala namísto zemědělské usedlosti nejvíce ze všeho ruinu. Rekonstrukce dvou stájí za účelem chovu mléčného skotu v obci Hliniště si vyžádala počáteční investici 12,5 milionu korun. Původní idea fungovat jako mléčná farma se však poměrně záhy vytratila. „Nějaký čas jsme měli dokonce šlechtitelský chov českého strakatého skotu, stádo čítalo až 550 zvířat. Narazili jsme ale na odliv pracovníků do blízkého Německa, konkurovat tamním finančním možnostem zaměstnavatelů prostě nešlo,“ vysvětluje Pavel Vokál.

Situaci pomohlo vyřešit převodné křížení býky několika masných plemen. Dnes pastviny v údolí pod horou Strážný o nadmořské výšce 1 115 metrů spásá více než osm set kusů masného skotu plemen charolais, piemont, masný simentál, aberdeen angus red a jejich kříženců.

Zootechnička tělem a duší

„Vzhledem k tomu, že dvě třetiny námi obhospodařovaných pozemků se nacházejí přímo v Národním parku Šumava a třetina v chráněné krajinné oblasti, je nutné dodržovat mimo jiné sníženou koncentraci skotu v jednotlivých stádech, a to do počtu maximálně 50 zvířat. Stokusová stáda jsme tedy rozdělili na poloviny, což přináší větší pracnost ve vazbě na rotaci stád a častější údržbu ploch, včetně oplocení,“ informuje partnerka pana Vokála Gabriela, která je zootechničkou tělem a duší a na Šumavu před lety přesídlila z podhůří Jeseníků.

Dnes si už bez ní fungování farmy, na jejímž chodu se podílí ještě šest stálých pracovníků, ani nelze představit. Oběma rodičům zdatně sekundují třináctiletá Gábina, milovnice koní, a devítiletý Filip, který se snad s holínkami na nohou již musel narodit. Nejraději by byl u každé aktivity, vyloženě si ale zamiloval krmení farmové zvěře, tedy tří stovek jelenů a stovky daňků, kterým se na farmě ve Strážném daří již více než dvacet let.

Jelenovití – plemenařina a výzkum 

„Původní chov jelenů jsem převzal po zkrachovalé firmě, která zde na počátku devadesátých let nějaký čas podnikala, a založil chov nový, ze zvířat dovezených ze Slovenska, Maďarska a Rakouska. Pro plemenitbu jsme vždy nakupovali roční jeleny, kritériem pro zařazení plemeníka, kterého u laní využíváme tři roky, jsou rámec, hmotnost a paroží,“ vysvětluje farmář, jemuž se dlouhodobě daří produkovat kvalitní plemenný materiál.

Ve farmovém chovu jelenovitých ve Strážném již proběhlo několik výzkumů, aktuálně se chystá další – Výzkumný ústav živočišné výroby v Uhříněvsi bude zkoumat kvalitu masa zdejších jelenů ve vztahu k výživě.

Kvalita, ne kvantita

Nejen kvalitu zvěřiny, ale také hovězího a jehněčího mají již více než rok možnost ocenit zákazníci, kteří si jezdí pro maso přímo na farmu. Pavel Vokál totiž předloni v areálu v Hliništi zrealizoval stavbu jatek a bourárny. Na ukázkovém provozu je znát pověstná preciznost jeho majitele, při procesu zpracování masa se pak v panu Vokálovi nezapře, že ještě před absolvováním vysoké školy zemědělské vystudoval veterinární techniku. A to vše se projevuje na výstupech, tedy prvotřídním vakuovaném mase v bio kvalitě, které předtím zraje ve visu po dobu tří týdnů. Zájemců o jeho koupi přibývá, začínají se ozývat i větší odběratelé.

„Uvažujeme o spolupráci zhruba se třemi místními většími institucemi typu škola a školka, prioritou pro nás ale zůstává orientace na konečného spotřebitele a jednoznačné upřednostnění kvality. Z tohoto důvodu se určitě nechceme nechat tlačit do porážky většího množství zvířat,“ informuje farmář.  

Plánů není nikdy dost

Nyní probíhá prodej vakuově baleného masa jednotlivých druhů vždy v pátek a sobotu na farmě, přičemž největší zájem bývá pokaždé o svíčkovou, falešnou svíčkovou a roštěnou. Pavel Vokál ale zvažuje i zřízení obchodu v Hliništi poblíž hlavní silnice, tamtéž by rád zprovoznil také jídelnu.  

Poblíž jatek a bourárny funguje i peletkárna, briketárna a pilnice. „V plánu máme i lisování steliva pro koně, jehož velkou výhodou je vysoká sací schopnost, neprašnost a výborná manipulace,“ říká pan Vokál.  

Rybaření a lov

K dalším aktivitám na farmě patří i chov ryb realizovaný v několika rybnících. Čtyři menší slouží jako chovné pro plemenný materiál, větší jsou určeny na odchov ryb, jež putují do obchodů. Jedná se hlavně o pstruhy, okrajově mníky a kapry. „V budoucnu bychom rádi pořídili ještě sádky,“ plánuje hospodář.

Již několik let je u jednoho z rybníků k dispozici pro milovníky fishingu, tedy agroturistiky spojené s rybařením, srub poskytující možnost ubytování. Na své si ve Strážném přijdou ale i příznivci lovu, pro které je zajištěna komplexní služba v podobě velkého loveckého srubu o kapacitě deseti osob s navazující honitbou.

Vyžití pro rodiny s dětmi

V areálu zimoviště v nedalekých Českých Žlebech, kde jsou v provozu i stáje s několika koňmi, funguje ještě klasický penzion se čtyřmi apartmány a společenskou místností. Vzhledem ke své poloze – nedaleko šesti sjezdovek, dvou vleků, cyklistické a turistické stezky, je hojně využívaný celoročně, a to zejména rodinami s dětmi. „V této lokalitě mám ještě v úmyslu nechat vystavět větší tělocvičnu na univerzální sportovní vyžití, neboť široko daleko podobný prostor chybí,“ říká farmář.

Nic není nemožné

Kromě všech výše uvedených plánů se pan Vokál ještě chystá na výstavbu stáje pro výkrm býků, kteří jsou nyní právě z kapacitních důvodů prodáváni jako zástav o hmotnosti 200 kg. V příštím roce by rád zprovoznil i nové zázemí zahrnující kromě kanceláře také ubytování pro sezónní pracovníky.

Jak vidno, nic není nemožné. A to přitom ještě před čtvrtstoletím tento krásný kout naší vlasti hyzdilo několik polorozbořených areálů, z nichž jakoby se vytratil veškerý život. Naštěstí vše je už jinak a vypadá to, že ještě i bude. „Jsme si vědomi toho, že dobrá rodinná farma se buduje po několik generací. A já jsem opravdu šťastný, že je pro koho budovat…,“ uzavírá farmář.      

Za šest let, které uběhly od první účasti Pavla Vokála v soutěži Farma roku, se toho ve Strážném i Hliništi posunulo hodně kupředu. Právě proto si i přes stále rostoucí konkurenci v tomto prestižním klání místo mezi pěticí nejlepších pan Vokál jednoznačně zaslouží.     

Zdroj: Asociace soukromého zemědělství ČR