Po delší odmlce Vám opět přinášíme článek v rámci série „Představujeme české rodinné farmy“. Postupně se podíváme na farmy, které obsadily první 3 místa v soutěži Farma roku 2016. Vítězem loňského ročníku se stala Farma u lesa rodiny Šonkových.

Předci selského rodu Šonků byli nedlouho poté, co roku 1569 zakoupil bechyňské panství Petr Vok z Rožmberka, pozváni, aby se zde usídlili a pomohli pozvednout selský a myslivecký stav v této chudé oblasti. Povedlo se, a i díky jejich potomkům se tu sedlačině daří dodnes. Jedním z důkazů je bezesporu Farma u lesa rodiny Šonkových v Sudoměřicích u Bechyně, které se navíc za posledních několik let podařilo posunout hranice hospodaření o notný kus dál. Tam, kde zemědělství volně navazuje na celou řadu dalších aktivit prospěšných pro danou obec a její obyvatele, ale i širší okolí.

„Statek, ve kterém dnes žijeme, a který byl v té době v Sudoměřicích největší, vybudoval společně se svojí matkou a sourozenci děda František. Ten musel v roce 1917, ve svých devíti letech, kdy padl ve válce jeho otec, hodně rychle dospět a o spoustu věcí se postarat. Hospodářství s dvanácti hektary polností, osmi kravami, dvěma páry koní, prasnicemi a výkrmem býčků za jeho éry vzkvétalo, nebál se ani pěstování méně tradičních plodin včetně kmínu či bylinek, pracoval v lese, povozničil. Když bylo hospodářství opravdu slušně zajeté, přišla kolektivizace a děda, aby se vyhnul vystěhování rodiny, nuceně vstoupil do JZD,“ vypráví Jiří Šonka, který na dědečkův odkaz navázal na jaře roku 1991.

Dobrá rada zkušeného drůbežáře

Tehdy dal na radu svého otce, uznávaného odborníka na chov drůbeže u nás, autora mnoha odborných knih a publikací a dlouholetého vedoucího výrobního oddělení v drůbežářském podniku Xaverov, Františka Šonky, a na původním rodinném statku otevřel prodejní středisko drůbeže. Nabízel odchovaná i rozkrmená brojlerová kuřata, nosné kuřice, krůťata, kachny i husy. O rok později v těsné blízkosti statku, „na zelené louce“, vybudoval první dvě haly na výkrm brojlerů s kapacitou 50 tisíc kusů, několik let nato pak další dvě.

„V současné době vykrmujeme na farmě zhruba 100 tisíc kuřat šestkrát až sedmkrát ročně. Odebíráme jednodenní kuřata od firmy Xavergen a ve 35 dnech stáří je v průměru dvoukilová dodáváme do Drůbežářského závodu Klatovy. Velký zájem je i ze strany drobnochovatelů, a to jak o jednodenní, tak starší kuřata, nabízíme i již vykrmená k osobní spotřebě,“ vysvětluje farmář.

Velká hospodářská zvířata nesmí chybět

Od dědečka získaný vztah k půdě a velkým hospodářským zvířatům však Jiřímu Šonkovi nedovolil zůstat „pouze“ u drůbeže. „Ještě v době, kdy u nás nebyl chov masného skotu zdaleka tak rozšířený jako dnes, jsem při své návštěvě Německa uviděl na pastvinách v okolí Hamburku stádo plemene aberdeen angus a hned bylo všechno jasné. Do Sudoměřic před 15 lety putovalo prvních pět březích jalovic,“ vzpomíná hospodář. Dnešní ekologický chov více než padesátky kusů tohoto plemene na 42 hektarech pastvin by Jiří Šonka do budoucna rád finalizoval v podobě prodeje kvalitního bio masa.

Téměř stovku obhospodařovaných pozemků, z nichž většina je pronajatých, tvoří louky a pastviny. „Zdejší katastr byl vždy považován za chudý. Sudoměřice byly původně hornickou obcí s těžbou rudy, o úrodnosti půdy zde tedy nemůže být ani řeč. Polařit tu nemá valný smysl, veškeré pozemky jsou proto zatravněny,“ říká pan Šonka.

Od chovu koní k agroturistice

V posledních letech se ovšem okruh činností Farmy u lesa, zejména díky manželce Jiřího Šonky Haně, značně rozšířil, a to o chov koní (momentálně jich zde naleznete více než 30) a s ním spojené poskytování služeb. Jde hlavně o ustájení, činnost jezdeckého klubu se základnou okolo tří desítek jezdců a pořádání jezdeckých kurzů, nejrůznějších závodů, ale i letních pobytů pro děti se zaměřením na koně a jezdectví.

Ideální podmínky pro koně, jejich majitele i ostatní klienty se Šonkovým podařilo zajistit poměrně nedávnou stavbou komfortní jezdecké haly se zázemím pro jezdce se sedlovnou, šatnou, sociálním zařízením a velkou klubovnou (restaurací), ze které je možné pozorovat dění v hale. K dispozici je také venkovní písková jízdárna, nově i deset prostorných zateplených boxů pro koně.

Stranou ale nezůstává ani původní usedlost, kterou rodina kompletně, velice citlivě zrekonstruovala a její část je nyní využívána pro potřeby agroturistiky. Ke dvěma velkým pokojům se společenskou místností, kuchyňkou a sociálním zařízením, využívanými zejména dětskými účastníky letních táborů, přibyly před čtyřmi lety za přispění dotace z evropských fondů dva velice pěkné apartmány ve venkovském stylu. Díky kvalitnímu ubytování, venkovnímu i vnitřnímu posezení, velkému grilu, možnosti výuky jízdy na koni a dalším aktivitám vyhledává zdejší lokalitu stále více lidí, ale i např. firem k pořádání svých teambuildingových akcí.

Do pestrých faremních aktivit je kromě manželů Šonkových zapojena i široká rodina. Velkou radost dělá stávajícímu hospodáři jeho syn Jan, student Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který tráví téměř veškerý svůj volný čas na farmě. V hospodaření vidí svou budoucnost, záhy po letošním založení Klubu mladých farmářů ASZ ČR se stal jeho členem a je nadšeným účastníkem akcí tohoto sdružení nové generace sedláků z celé republiky.

Selská jízda jako srdeční záležitost

Jan jde tak ve šlépějích svého otce, který je místopředsedou táborské regionální organizace, a rozšířil i řady její členské organizace – Sboru Selských jízd Jana Žižky z Trocnova, což je pro něho vyloženě srdeční záležitost. „Když jsem před třemi lety uviděl v Selské revui fotografii starosty tohoto Sboru Slávka Tomana v kroji a v sedle norického koně vedle sochy svatého Václava v Praze u příležitosti jejich vystoupení, věděl jsem, že u toho nemůžu chybět. Je to pro mě nejen symbol kvalitního jezdeckého umu, ale hlavně selské hrdosti a svobody, která byla našim předkům odepřena,“ říká pan Šonka.    

Když bylo Jiřímu Šonkovi dvanáct let, dostal od své sestry knihu autora Jindřicha Šimona Baara Jan Cimbura. A tehdy, ale dost možná ještě mnohem dřív, bylo rozhodnuto. Tento prototyp pravého jihočeského sedláka se stal jeho vzorem. Na něj a na svého houževnatého dědu Františka myslel ve chvílích, kdy mu nebylo zrovna lehko. A že jich za tu dobu, kdy začal na sudoměřickém statku hospodařit, bylo nespočet. To, že se rozhodl správně, že to všechno mělo smysl, a že není o nic menším sedlákem než ti dva výše jmenovaní, mu odteď bude připomínat i první místo v soutěži Asociace soukromého zemědělství ČR Farma roku 2016.

Zdroj: Asociace soukromého zemědělství ČR