Firma GUMEX je specialistou na průmyslové hadice, těsnění a servis dopravníkových pásů. Jejich hlavními zákazníky jsou strojírenské firmy a živnostníci, kteří něco reálně vyrábějí nebo prodávají. I když není v jejich odvětví rodinnost firmy v propagaci tím nejdůležitějším, tak se tam pravidelně objevuje. Více si můžete přečíst v rozhovoru s Liborem Sedláčkem, marketingovým ředitelem firmy, který je zároveň společníkem a členem vlastnické rodiny Sedláčků.

1. Jak se Vaše rodinná firma vyvíjela?

My jsme od začátku nebyli rodinná firma, protože v roce 1994 taťka založil firmu s dalšími třemi společníky. Dva odešli po roce, původně do podnikání přinesli nějaké peníze a pak byli vyplaceni. Poslední odešel v roce 1999. V roce 2000 nebo 2001 táta rozdělil firmu mezi rodinu – mně 30 %, bratrovi 30 %, sestře 20 % a sobě nechal 20 %. V té době nás bylo ve firmě deset. Od té doby jsme rodinná firma.

 

2. Plánujete rodinnou firmu udržet v rodině dál?

Děcka jsou ještě relativně malá, ale snažím se, aby to nějak vnímala. Už tím, že se nám podařilo zorganizovat rodinné setkání, kde jsme se všichni sešli se svými manžely, manželkami a dětmi (dvě děti od bratra, dvě děti od sestry a tři moje), tak jsme si řekli, co od té budoucnosti čekáme. Já sám si myslím, že idea udržet firmu v rodině je sice krásná, ale není zas tak důležitá, jestli jí bude rodina pouze vlastnit nebo i řídit. Byl bych rád, kdyby jí rodina vlastnila, ale jestli to bude řídit někdo jiný, pro mě není zas tak podstatné. V tuto chvíli jsme ale zapojení všichni – otec, já, bratr i sestra.

 

3. Jak se marketing vyvíjel? Byl důležitý od počátku? S nástupem druhé generace?

Já jsem začal do firmy docházet hned, jak vznikla. Takže druhá generace se prakticky zapojila měsíc po vzniku. Měl jsem to jako přivýdělek a říkal jsem si, co by ta firma potřebovala – potřebovala prodávat. Tak jsem si koupil takový deníček, šel jsem do obchodu a tam jsem si psal, kdo co vyrábí a adresy výrobců. Pak jsem přišel, vzal jsem telefon a zkoušel jsem zjišťovat, zda nepotřebují to, co my prodáváme. Ani jsem to nebral jako marketing, tak se tomu ještě neříkalo. Marketing bylo jedovaté cizí slovo. Tohle byl marketing, ale já jsem to nevěděl, takže takhle u nás vznikl marketing. To pojetí marketingu ani dnes není ve smyslu, že rozdáváme reklamní předměty nebo katalogy, to je jen součást. Začínali jsme tak, že jsem se v T602 (textovém procesoru pro počítač) naučil psát velká písmena, měli jsme jednu jehličkovou tiskárnu a já jsem vytvořil první takový katalog, který měl jednu stránku s tím, co jsme nabízeli. Celé to souvisí s tím, že jsme vznikli v garáži, nepřevzali jsme žádný rozjetý podnik. Nevěděli jsme, jak se to dělá. Táta dřív dělal pošťáka, pak jezdil s vysokozdvižným vozíkem a postupně se vypracoval na vedoucího oddělení.

 

4. V současné době se ve Vaší firmě stará o marketing speciální oddělení?

Ano. Pět zaměstnanců v Praze a dvě kolegyně ve Strážnici, které mají na starosti správu databáze interního systému, což je správa karet, kde je popsané zboží, které prodáváme s veškerými parametry. Zároveň ke zboží dává informace na web. Tady v Praze máme grafika, paní, která je copywriterka, jedna kolegyně se specializuje na online (firemní web a další online kampaně) a poslední kolegyně má na starost kombinaci veletrhů, reklamních předmětů a mailingových kampaní, které jsou zautomatizované.

 

5. Rodinnost jako důležitý prvek Vašich reklamních kampaní? ANO X NE

Nejsem si jistý, že se dá takto odpovědět. Řekl bych, že je to někde mezi. Třeba dlouho jsme měli reklamy na mostech, tak tam nenapíšete „Jsme rodinná firma Gumex“, ale třeba „Jsme experti na hadice a těsnění“. V určitých momentech potřebuje ta reklama být rychlá, takže se nerozepisujete o tom, že jste rodinná firma. Ale pak jsou momenty, kdy chcete, aby to tak bylo vnímáno, ale pak je to o tom, jak to vnímají ti zákazníci, jestli to vůbec čtou. Takže v těch našich materiálech se to určitě objevuje a objevuje se to i v nějakých inzerátech, které jsou spíš „PRově“ zaměřené. Ty nečtou ani tak lidé, co u nás nakupují, ale spíš majitelé jiných firem.

 

6. Jak se „rodinnost“ ve Vašich reklamních kampaních projevuje?

Kombinace fotografií nás jako rodiny a psané informace ve smyslu „Jsme rodinná firma“. Záleží jak kdy a jak kde. Nemáme na to manuál. Všeho moc škodí, musí to být do určité míry zdravé. Někde je to třeba zmínit, někde ne. Třeba v našem firemním časopise Géčko, který vydáváme pro naše zákazníky, to zmiňujeme. Tam je to něco, co je zásadní. Chceme, aby to tam bylo a aby to tak zákazník vnímal. Na druhou stranu ona někdy je v ČR rodinná firma vnímána jako firma menší, možná ne tak dobře zorganizovaná. Naše síla je právě v tom, že tu firmu máme profesionálně zorganizovanou (troufám si říct). Nechceme to úplně přehánět s propagací rodinnosti, aby si třeba nákupčí ze strojírenských firem nemysleli, že se budou bavit s někým, kdo je malý a nebudou se na něj moci spolehnout. Pro zákazníka je důležitější, aby se mohl spolehnout na to, že to, co mu bylo slíbeno, dostane. Bez ohledu na to, kdo je vlastníkem firmy.

 

7. Znamená to, že jste rodinná firma, něco pro Vaše zaměstnance?

Nejsem takový optimista, abych si myslel, že proto, že jsme rodinná firma, tak najednou nemůžeme zavřít ze dne na den. Vidíme, kolik rodin končí neslavně, takže samotná pokrevní spřízněnost ve vedení firmy určitě není záruka kvality firmy. Důležitější je, kdo jsou ti vedoucí a šéfové. Když vezmu, že bychom nebyli sourozenci a otec, ale čtyři nepokrevně spojení jedinci, kteří zdravě uvažují, tak by to mělo stejnou váhu jako to, jak fungujeme jako rodina. Co je důležité, je ta zorganizovanost a jasnost v kompetencích. I v rodině může být jeden pracant a jeden lenoch. Abych odpověděl na tu otázku – myslím, že zaměstnanci to vnímají pozitivně, protože chceme vytvářet tu rodinnou atmosféru, ale stejně jsou naši zaměstnanci, kterých máme v Čechách a na Slovensku sto padesát, odměňováni podle výkonu a statistik a ne podle toho, kdo je rodina. Každý z naší rodiny musí projít tím sítem při výběru zaměstnanců, a buď projde, nebo neprojde.

 

8. V jakých médiích můžeme Vaši reklamní kampaň vidět?

 

Televize – Nula. Nabídky jsou, třeba na podporu sportovních akcí, ale já to prostě necítím, že to je to, co bychom měli dělat.

 

Rozhlas – Jenom proto, že jsem „bigbeaťák“ (nemám to ani podložené, jestli to má smysl), tak nalijeme každý rok 200 – 300 tisíc Kč do rádia Beat a uděláme si tam nějakou pěknou reklamu. Asi v roce 2012 jsme si zjišťovali, jaká rádia poslouchají naši zákazníci, a tohle nám z toho vyšlo. Chceme tam ale být spojování s něčím příjemným, takže třeba pozveme na koncert nebo něco takového.

 

Tisk – V běžném tisku (jako Hospodářské noviny či Mladá fronta DNES) se až na výjimky neobjevujeme. Výjimky jsou personálního typu. Párkrát jsme se objevili v Deníku, ale spíš v rámci nějakého článku s fotkami než čistě jako reklama. Spíše se o nás napíše nebo se o nás mluví, než že bychom dělali placenou reklamu. Chceme dělat aktivity, které nám reálně něco přinášejí, a to je u těch tiskovin těžké změřit. Pár let zpátky jsme dělali nějaké konkrétní inzeráty do oborově zaměřených novin či časopisů (pro zemědělce, pro strojaře apod.) ve smyslu nějakých vzdělávacích článků, jak se co používá a podobně. Také spolupracujeme s časopisem TechEdu, což je časopis pro děti a učitele se základních a středních školách, kde jim ukazujeme, že práce ve strojírenském oboru může být zajímavá. Vždycky je to pohled nějakého zaměstnance, nebo k nám chodí školy na exkurze. Spousta dětí nikdy nebylo v žádné výrobní firmě. Vím to od dětí, které k nám chodí na exkurze, které pro ně ve Strážnici sestra Jana za personální oddělení organizuje.

 

Sociální sítě – Firemní videa, firemní prezentace a tak ukládáme na Vimoe, takže YouTube moc nepoužíváme. Ale to jsou videa jako taková, která jsou nasměrována z jiných médií, z webu nebo z odkazu v mailu. Vimeo ale není používáno jako sociální síť, ale jako úložiště. Vyloženě jako sociální síť máme jenom Facebook, který máme vedený pro kariéru facebook.com/gumexsro.

Máme také blog (www.blog.gumex.cz). To je digitální platforma, která je částečně převedená okleštěná z toho našeho firemního časopisu. Jsou na něm články, ale momentálně mnohem méně než v časopise. Směřujeme tam třeba online kampaně a také mailing. Například, když si u nás zákazník koupí lepidlo, tak mu systém automaticky pošle odkaz na blog, kde je článek, jak a na co se dá takové lepidlo použít. Také je to způsob jakési digitální informovanosti, aby bylo zákazníka kam poslat.

 

Outdoor marketing – Dlouhé roky jsme používali reklamy na mostech. Několik let jsme zkoušeli i billboardy. Ale zjistili jsme, že to není úplně ono. Rozhodli jsme se marketing změnit z tohoto viditelného pro všechny, na viditelný hlavně pro ty, kteří jsou naši současní nebo potenciální budoucí obchodní partneři. I když v reklamách na mostech jsme chtěli pokračovat, ale se změnou legislativy přišlo i výrazné zdražení a tak jsme se rozhodli je stáhnout. Na druhou stranu outdoor byl velkou podporou pro naši personalistiku. Uchazeči o práci nás znali často právě z venkovní reklamy, protože v běžném životě se s námi spíše nesetkají. To, co u nás dělá marketing marketingem ale samozřejmě nejsou reklamy na sloupech, nýbrž to, že o našich zákaznících víme co nejvíce a snažíme se jim vhodným mixem podpory a služeb usnadnit jejich pracovní život.

 

9. Setkáváte se s pozitivními reakcemi zákazníků, kteří reagují právě na fakt, že jste rodinnou firmou? A jak je to obecně se zpětnou vazbou?

Ano. Děláme pravidelné vánoční soutěže, kde se třeba ptáme, jak jsme zákazníkům pomohli. Dnes už to děláme pomocí online dotazníků. Ptáme se, jak byli spokojení s našimi službami, s výrobkem, s montáží. Dost často se v odpovědích objevuje něco jako „Díky Sedláčkovi, že fungujete.“ Těžko ale poznáme, že je to tím, že s námi lidé spolupracují roky, nebo že nás vnímají jako rodinnou firmu. Je otázka, jak důležité je to pro toho zákazníka, když se rozhoduje pro nějaký produkt. Možná je někde na misce vah ten fakt, že jsme rodinná firma, ale důležitější je určitě, že bude dodavatel spolehlivý, dodrží slovo.

 

10. Co pro Vás znamenala výhra v soutěží Equa Bank Rodinná firma roku 2016, kde jste vyhráli cenu veřejnosti? Kdo Vás přihlásil?

Já jsem nás přihlásil. Hlásím nás pravidelně do podobných soutěží Firma roku nebo Rodinná firma roku. Je mi to sympatické. Když se to povede, tak je pěkné, že Vám někdo potřese pravicí a řekne, že to neděláte úplně blbě, proto mě to baví. Je to dost důležité pro personalistiku, je to věc, kterou potencionální zaměstnanci vnímají velmi pozitivně. Ten fakt, že něco vyhrajeme, pak určitě zmiňujeme (v mailovém podpisu, v našem časopise, určitě i na Facebooku). Může to vypadat jako drobnost, ale určitě se to pak projevuje. Přijde mi, že největší vliv to má na potencionální zaměstnance. Ti, co už u nás pracují, tak jsou určitě také rádi, koupíme jim dort nebo upečeme prase, ale není to pro ně tak důležité. Ty potencionální tím můžete přilákat. My jim nenabídneme možnosti růstu jako v korporátu, tak je musíme zkusit nalákat na něco jiného. Chceme je nalákat na to, aby sem chodili rádi a odpočatí. Radši budeme mít více lidí, než aby tady všichni měli jazyk na vestě. Výhoda rodinné firmy je právě svoboda volby. Sami si nastavíte, jak to u vás bude chodit.

 

11. Specifická pro rodinné firmy je aktivita v regionu své působnosti? Je Vaše firma nějak aktivní v okolí Strážnice?

80 % lidí v okolí Strážnice bude vědět, kdo jsme. My se snažíme pomáhat s nějakými akcemi prostřednictvím našich zaměstnanců. Oni mohou požádat o nějakou sumu peněz na své volnočasové aktivity. Máme vyhrazenou částku, kterou mezi ně rozdělujeme. Netýká se to jenom okolí Strážnice, ale toho, kde je aktivní konkrétní zaměstnanec. Naše logo se objeví na dresech nebo na banneru na sportovním hřišti. Sportovních akcí je samozřejmě nejvíc. Dopad na naše prodeje to spíše nemá. Podporujeme také místní folklórní kroužky.

 

12. A co aktivita v rámci propagace problematiky rodinných firem?

Mě to spíš zajímá, než že bych se nějak aktivně angažoval. Osobně se mi příčí veškeré zvýhodňování rodinných firem formou dotací. Podle mě to trh kazí. To je stejné, jako je špatné dávat vyšší daně bohatším lidem. Podmínky by měly mít firmy nastavené stejně, aby se pak neříkalo, že to či ono rodinná firma dokázala jen proto, že dostala úlevu na daních.