Aristoteles Onassis se narodil v roce 1906 v Turecku. Mladý Aristoteles navázal na rodinnou tradici, když se stal stejně jako jeho otec obchodníkem s tabákem. Slibně se vyvíjející kariéru přerušila v roce 1922 válka, když Turkové zaútočili na arménské etnikum a zabili jeho strýce i otce. Válečný konflikt ho vyhnal nejprve do Řecka a poté do Buenos Aires v Jižní Americe. Tam mladý Aristoteles pokračoval v rodinném obchodu s tabákem a využil tak díry na trhu v podobě nedostatku lehčích dámských cigaret. Jestliže byla hospodářská krize v roce 1929 pro většinou firem pohromou, tak pro Aristotela to byla mimořádná příležitost, díky které skupoval od rejdařských společností lodě za desetinu jejich ceny, a tím mohl přepravovat nejen tabák, který prodával ale také další komodity.

Důležitým mezníkem jeho života byl rok 1934, když poznal Ingeborg Dedichen, dceru vlivného norského lodního magnáta. Pomocí svého kapitálu a kontaktů začal uskutečňovat svůj sen – stát se nejbohatším a nejvlivnějším obchodníkem na světě. Aristoteles správně odhadnul, že přeprava ropy bude v budoucnu velice profitabilním byznysem. Přestěhoval se tak do Londýna. Ovšem druhá světová válka ho donutila vydat se přes Atlantik do Spojených států, kde úspěšně pokračoval ve svém byznysu a také nejen v něm. Aristoteles si užíval bezpočet večírků a setkával se světovými herečkami. Tento způsob života a jeho primární zaměření na obchod ho spojovalo nejen se světovými celebritami, ale i s nepřáteli Spojených státu. Na základě toho ho začala sledovat FBI, a to se mu mělo v budoucnu vymstít. Jeho životní styl vedl k rozchodu s Ingeborg. Aristoteles se nedlouho poté se seznámil s Tinou Livanos, která byla nepřekvapivě dcerou majitele jedné z největších loďařských společností. Za nedlouho se 40letý Aristoteles se 17letou Tinou v New Yorku oženil. Netypické rodinné podnikání a soupeření začalo, když si Stavros Niarchos, další bohatý Řek z loďařského odvětví, vzal starší sestru Tiny a z obou můžu se tak stali nejen švagři, ale také konkurenti.

Po druhé světové válce Aristoteles vycítil příležitost v německém rejdařském průmyslu. Německo nemohlo po roce 1945 stavět nové lodě, ovšem ve velkých německých přístavních městech se nacházely obrovské loděnice, ve kterých mohly být opravovány velké nákladní lodě. Právě toho Aristoteles využil, když skoupil staré nákladní lodě a nechal je v německých přístavech opravit. Kromě svých financí využil také kapitálu, který mu poskytly americké banky. Po zrušení zákazu stavby nových lodí, zadal Aristoteles německým loděnicím zakázku na stavbu největšího tankeru na světě a mnoha dalších nákladních lodí.

Aristoteles nebyl pouze obchodníkem, ale také finančníkem a celebritou, jež se zabydlela v daňovém ráji, v Monaku. Jeho úspěch, a především vliv na loďařské společnosti, které přepravovaly stále více strategičtější surovinu ropu, zvýšil zájem o jeho osobu ze strany Spojených států amerických. Klíčová dohoda mezi Aristotelem Onassisem a Saudskou Arábií by mu zaručila monopol na dováženou ropou do Spojených států. To bylo v době studené války pro USA naprosto nepřijatelné, proto ho z dohody americká vláda „vyšachovala“. Poté následoval bojkot jeho společnosti a jeho lodě nebyly plně využívány. Obrat přišel v roce 1956 během Suezské krize, kdy Egypt zablokoval Suezský průplav. Aristoteles Onasiss byl zpět ve hře, protože právě jeho lodě mohly blokádu objet delší trasou a on si tak mohl nadiktovat desetkrát vyšší cenu za převoz nákladu. Po této události se stal Aristoteles Onassis jedním z nejbohatších lidí planety.

Aristotelovou velkou vášní byly po celý jeho život ženy, proto se s ním jeho žena Tina v roce 1960 rozvedla. Aristoteles si za nedlouho našel novou partnerku světově proslulou operní zpěvačku Marii Callas, i přes to že si s ní užíval veškerých radovánek, tak vstoupila do jeho života ještě slavnější žena. Tou byla Jacqueline Kennedy, vdova po zastřelením prezidentovi J. F. Kennedym.

V roce 1973 postihla magnáta velká rána, když při letecké nehodě zemřel jeho syn a dědic Alexander, a to ve svých 24 letech. O rok později lékaři Aristotelovi diagnostikovali vzácnou svalovou chorobu. Následkem zdravotních komplikací i psychických problému Aristoteles Onassis v roce 1975 zemřel. Po jeho smrti vedla rodinný byznys jeho dcera Christina, kterou na tuto úlohu připravoval Aristoteles ihned po smrti svého syna. Aristoteles Onassis jí ve své závěti odkázal 55 procent svého majetku, zbylých 45 procent připadlo nadaci Alexandra Onassise. Christina byla dobrá manažerka, ovšem bohužel ani ona se nedožila vysokého věku, protože v roce 1988 zemřela na srdeční příhodu způsobenou plicním edémem. V rodinné linii zůstala pouze vnučka Onassise Athina, která ovšem rodinný podnik z většiny rozprodala.