Okamžik, kdy je třeba řešit právní nástupnictví, je významným milníkem v životě každé rodinné firmy. Předání podniku následující generaci zdravým způsobem a za vhodných podmínek je klíčové pro její přežití a další bezproblémové fungování.

Jedním ze států, kde mají rodinné firmy dlouhou tradici, a odkud tedy můžeme čerpat zkušenosti, je Španělsko. Tato země, ačkoli se již několik let potýká s poměrně těžkou ekonomickou krizí, se může pochlubit vysokým počtem (téměř 2,8 milionů) prospívajících rodinných firem. V současnosti se uvádí, že 85 % z celkového počtu všech španělských podniků má rodinný charakter. V tomto kontextu jsou zajímavé i další údaje sledované španělskou nevládní organizací IEF (Instituto de la Empresa Familiar): více než jedna třetina španělských rodinných firem již v minulosti řešila otázku právního nástupnictví (71 % jedenkrát, 26 % dvakrát a zbývající 3 % třikrát či vícekrát).

Španělsko je zemí velmi tradiční a rodinná soudržnost zde hraje silnou hodnotovou roli. Podnikatelé tedy zpravidla lpí na zachování rodinného vlastnictví a snaží se předat firmu vlastním potomkům. Jedním z hlavních problémů nastupující generace je nedostatek vůdčích dovedností a znalostí pro správné a hospodárné vedení podniku. Navíc pokud není firma, potažmo rodina na předání předem připravena, může s sebou tato okolnost přinést mnoho sporů a konfliktů zatížených emocemi, jež jsou z podnikatelského hlediska zbytečné. Ve Španělsku se v této souvislosti rozšířila praxe uzavírání rodinných protokolů a vytváření rodinných rad. Tyto dva instituty byly navrženy mimo jiné s cílem podpořit křehký proces, jakým předávání rodinné firmy bezesporu je.

Rodinný protokol

Rodinný protokol je smlouva uzavíraná mezi rodinnými společníky (současnými nebo pravděpodobně budoucími), jejímž cílem je položit základy pro působení členů rodiny ve firmě, zachovat kontinuitu rodinné firmy a zajistit přesah nabytých zkušeností při předání firmy mezi generacemi. Má stanovit základní pravidla organizace a řízení rodinné firmy, ujasnit si vztahy mezi rodinou, firmou a jejími vlastníky a připravit vhodné a jisté prostředí pro úspěšné předání rodinné firmy další generaci.

De iure se jedná o soukromoprávní smlouvu, jejíž sepsání je čistě na vůli stran. Španělský zákonodárce však institut rodinného protokolu oficiálně rozpoznává a poskytuje mu určitý vyšší stupeň právní ochrany, neboť umožňuje jeho dobrovolné zveřejnění ve španělském obchodním rejstříku.

Z jiného úhlu pohledu můžeme v rodinném protokolu vidět víc než jen smlouvu. Je současně kodexem chování jednotlivců i rodiny a může stanovit i určité sankce za porušení ujednaných pravidel a povinností. Závaznost rodinného protokolu nicméně nebývá odvozována ani tak od hrozby sankcí v případě jeho porušování, jako spíše od přesvědčení rodinných příslušníků o nezbytnosti jej sepsat a dodržovat, a to jak v zájmu kontinuity podnikání, tak i rodiny samotné. Z praxe je zřejmé, že důležitý je nejen výsledek činnosti rodiny – tj. finální rodinný protokol, ale též samotný proces, kterým rodina prochází při jeho utváření. Ve vzájemné diskusi si totiž členové rodiny ujasňují základní hodnoty a pravidla vzájemného fungování.

Rodinná rada

Pro rodinné firmy podnikající ve formě obchodní korporace existuje další zajímavá platforma, kde mohou diskutovat rodinné otázky související s chodem firmy. Vedle klasického organizačního uspořádání mohou rodiny dobrovolně iniciovat ustavení tzv. rodinné rady. Rodinná rada umožňuje oddělení soukromí rodiny od firmy tak, aby zájmy ani jedné strany nepohltily a nezdravě nepřevážily nad zájmy druhé strany.

Co se týče konkrétních pravomocí rodinné rady, pravděpodobně nejpodstatnější je možnost vytvořit politiku právního nástupnictví, navrhnout rodinný protokol a později i usnadnit předání rodinné firmy. Rodinná rada se může vyjadřovat i k politice odměňování rodinných příslušníků zaměstnaných ve firmě, k pravidlům prodeje podílů a k zapojení nových generací do rodinné firmy.

Rodinná rada představuje jakýsi kulatý stůl, v rámci něhož má být ujasněna míra zapojení rodiny do firmy, má připravit rodinné příslušníky na jejich působení ve firmě a zajistit transparentnost informací týkajících se rodiny a podniku. Rodina se zde schází, diskutuje, hodnotí a činí rozhodnutí o záležitostech týkajících se jejich vztahu k firmě, upevňuje rodinné hodnoty a formuluje vize fungování firmy. Rovněž se tu řeší případné konflikty mezi rodinou a firmou, resp. spory rodinných příslušníků vznikající v této souvislosti.

Rodinné firmy s větším počtem společníků navíc často ustavují tzv. rodinná shromáždění – shromáždění všech podílníků, jejichž hlavním úkolem je samotné setkávání všech dotčených stran a informování o aktuálním vývoji podnikání. Z řad rodinného shromáždění je potom utvářena rodinná rada, která vykonává konkrétní pravomoci.

V praxi se často stává, že se někteří členové rodinného orgánu zároveň aktivně podílejí na řízení firmy a zastávají funkce v klasických orgánech obchodní korporace. Je třeba, aby tito lidé důsledně a vědomě oddělovali tyto dvě struktury, uvědomovali si jejich hranice a vyvarovali se nepatřičných zásahů do sféry firmy či rodiny. To ovšem nevylučuje vzájemnou koordinovanost těchto dvou rovin. Naopak, rodinná rada a zpravidla statutární orgán dané firmy mají aktivně spolupracovat a společně usilovat o dosažení stanovených cílů. Zdá se, že španělské rodinné firmy se, co se rodinného protokolu a rodinné rady týče, vydaly správnou cestou. Oddělení života rodiny od života firmy a stanovení závazných pravidel pro budoucnost se jeví jako nadmíru rozumné. V situaci, kdy je nutno řešit nástupnictví v rámci rodinné firmy, platí více než kdy jindy staré známé „štěstí přeje připraveným“. Dojde-li totiž na lámání chleba a otázka nástupnictví není předem vyjasněna, momentální nepřipravenost rodiny a firmy, stejně jako emoce, které v těchto situacích vyplouvají na povrch, jsou s to přivést doposud prosperující firmu ke krachu.