Řadu podnikatelů, kteří stojí v čele úspěšného rodinného podniku, často trápí myšlenka, jak si jeho dítě poradí s nabytým bohatstvím, jež mu v budoucnu plánuje předat. A čím větší předávaný majetek je, tím jsou obavy rodičů i pravděpodobnost neúspěchu nástupnictví větší.

Jak zamezit tomu, aby se z potomka stal příslušník zlaté mládeže, který si neuvědomuje hodnotu peněz ani práce, jež se za nimi skrývá? Lze minimalizovat riziko, že nástupník prohýří nastřádané bohatství předchozí generace či generací?

O několik tipů vycházejících z dlouholeté praxe v oblasti poradenství rodinným firmám se podělili Josh Baron a Rob Lachenauer v článku napsaném pro Harvard Business Review. A jak sami dodávají, v případě zámožných rodin nejde o přehnanou nebo falešnou obavu.

„V rodinném podniku je vcelku běžné, že další generace vyrůstá v mnohem bohatším prostředí, nežli ta předchozí. Průzkum provedený mezi více než 3000 rodinami ukázal, že při přechodu majetku z generace na generaci se 70 % majetku lehkovážně rozhází. Obecně řečeno, správa bohatství je velmi náročná záležitost,“ uvádí Baron a Lachenauer.

A jaké rady nabízí? Níže je uvedeno několik základních indikátorů v podobě otázek, které si pro sebe zkuste zodpovědět. Čím vícekrát bude vaše odpověď znít „NE“, tím vyšší je pravděpodobnost, že váš nástupnický proces nemusí proběhnout úplně hladce.

Má váš nástupník práci?
Ne nadarmo se říká, že práce šlechtí. Děti, které mají práci – a může jít pouze o brigádu nebo dobrovolnickou činnost – jsou v pracovním i osobním životě úspěšnější, než ty, které nepracují. Práce poskytuje především disciplínu, zkušenosti a poznání. Jde o konfrontaci s realitou, díky níž nástupník získává nejen zkušenosti, ale také zpětnou vazbu, která vede k důležitému uvědomění si řady hodnot. Konečně také zabraňuje „znudění“ dítěte, což je obecně jedna z nebezpečných neřestí.

Může si zvolit kariéru?
„Je zarážející, že ve čtvrtině případů, jenž pracovně řešíme, nástupníci dopředu očekávají, že selžou. Majitelé někdy dětem v rámci rodinného podnikání vytyčí nesplnitelný úkol – například jim zadají, aby zvrátili osud ztrátového podniku, který nemá sebemenší šanci na obrat do černých čísel,“ líčí autoři článku. Prý kvůli tomu, aby jejich děti pochopili, co všechno museli oni sami překonat na cestě k úspěchu. Podobně to také chodí v situacích mimo rodinnou firmu, kdy rodiče dětem určí školu, práci a v důsledku kariéru, která je nemusí bavit a naplňovat. Neúspěch je pak logickým důsledkem. Málokdo vyniká v něčem, co ho nebaví.

Umí prohrávat?
Život není peříčko a jak praví okřídlené přísloví – jednou jsi dole a jednou nahoře. Josh Baron s Robem Lachenauerem radí, že nejlepším přístupem rodičů vůči dětem je tzv. tvrdá láska („tough love“). Když potomek prohraje nebo se potýká s neúspěchem, měl by se s tím umět vypořádat sám. Nemělo by pochopitelně jít o odvržení vlastního dítěte, což je opačný pól rozmazlování, nicméně určitě není zdravé podávat mu pomocnou ruku i ve věku, kdy by mělo stát pevně na vlastních nohách. Jako střední cestu autoři uvádí finanční pomoc se zajištěním vzdělání a případně částečně s bydlením, o zbytek by měl být potomek schopný se postarat sám.

Je vděčný/vděčná?
Nedávné studie ukázaly, že existuje nepřímá úměra mezi vděčností a bohatstvím, což pochopitelně dopadá především na zámožné jedince, resp. jejich rodiny. Britská psychoanalytička Melanie Kleinová v jedné své práci dospěla k závěru, že bez vděku se nemůže u člověka vyvinout spokojenost se sebou samým, což v důsledku vede k závisti. „Všichni máme něco, co někomu závidíme, dokonce i ti velmi bohatí – a někdy obzvláště oni. Ovšem závist je toxická emoce, kterou může vděčnost zmírňovat,“ tvrdí autoři. Zčásti může být vděčnost vrozená, ovšem existují i studie upozorňující na její „osvojitelnost“ během života, a to především díky výchově. Není tedy nic jednoduššího než jít svým dětem příkladem, jednou vám za to budou vděčné.

Jak Baron s Lachenauerem dodávají, že zmíněné body rozhodně nejsou jedinými faktory. Pochopitelně jich je daleko více. Závěrem ale zmiňují, že z jejich zkušenosti jsou nejúspěšnější v rodinném nástupnictví ti podnikatelé, kteří se svými dětmi tráví čas a zajímají se o ně. V případě, že v tomto směru jako rodiče selhávají, děti snadno přilnou k penězům jako líbivé alternativě. Zní to triviálně, ale člověk často nemá ani čas si to uvědomit.