„Shirtsleeves to shirsleeves in three generations“, volně přeloženo jako „otec buduje, syn udržuje, vnuk rozhazuje“ – tímto známým citátem začal svou přednášku kníže z rodu Lichtenštějnů (H.S.H. Prince Hubertus von und zu Liechtenstein), který navštívil Českou republiku a sdílel své zkušenosti z oblasti nástupnictví a správy rodinného majetku na konferenci nesoucí název: Staleté rodinné firmy: co se od nich můžeme naučit? 

Knížecí rod z Lichtenštějnska může být jistou inspirací v oblasti mezigeneračního nástupnictví, protože jeho historie je dlouhá celých 600 let a k dnešnímu dni má více než 100 žijících členů rodiny. V kontextu výše zmíněného citátu je až neuvěřitelné, že tento rod dokázal překonat výzvy a úskalí, které s sebou mezigenerační výměna přináší. Různě se dočteme, co vše dokázali a že jsou od zakladatelské generace velmi podnikaví. Páteří jejich rodinného podnikání bylo zemědělství a lesnictví, postupně však docházelo k diverzifikaci do dalších odvětví, od výroby alternativní energie až po vybudování úspěšných finančních institucí (např. LGT Bank zaměřující se na služby privátního bankovnictví nebo asset management). V souvislosti se systémem tzv. family governance se nabízí otázka, jak přistupuje knížecí rod z Lichtenštejnska k mezigeneračnímu nástupnictví a správě majetku?   

Princ Hubertus, jako zástupce 26. generace, sdílel zkušenosti knížecího rodu a strategii, díky které rodina překonala četné krize, neúspěchy a zachovala si své bohatství po generace. Základní princip, který zdůraznil je (zjednodušeně řečeno): všichni členové rodiny vlastní všechno. Tohoto principu se drží již od 17. století, tedy ještě před vznikem majetkových struktur jako jsou nadační fondy, trusty (srov. svěřenské fondy) aj. Princ Hubertus tak zdůraznil, že díky této myšlence se strategické kusy rodinného majetku nedostávají do ohrožení, protože majetek je v zásadě oddělen od rodiny a je spravován celkem 4 rodinnými nadacemi.

Další princip se týkal mezigenerační spolupráce, resp. členové rodiny ctí pravidlo: stále uvažujeme jako první, zakladatelská generace. V této souvislosti zdůraznil, jak je podstatné dalším generacím předávat odvahu a průbojnost. V oblasti růstu jsou pak pro knížecí rod podstatné inovace, které získávají od mladších členů rodiny (tzv. next gen). Kooperace mezi generacemi je tedy pro ně naprosto stěžejní. Za tímto účelem mají velmi propracovanou organizaci členů rodiny, rozdělenou na rodinnou radu (čítá pouhých 6 členů rodiny) a rodinný výbor, který má na starosti např. oblast vzdělávání, komunikaci či shromáždění členů rodiny. V případě rodinného shromáždění je téma podnikání tabu, resp. v této souvislosti pronesl „setkáváme se, protože se chceme vidět a byznys není téma.“

Posledním významným principem jsou hodnoty knížecí rodiny, které se snaží dodržovat napříč generacemi. V rodinných cílech mají napsáno, že jsou rodinou vybudovanou na křesťanských hodnotách. Princ Hubertus pak sdílel ty nejvýznamnější, mezi které patří respekt, integrita a především zdůraznil, že musí vždy najít dobro předtím, než vytvoří cokoliv nového. 

Na závěr stačí jen dodat, že každá podnikatelská rodina má svá specifika, a proto potřebuje systém, resp. potřebuje řídit. Princ Hubertus výše zmíněnými základními principy názorně ukázal, že systém (např. family business governance) je schopný zachovat kontinuitu trvající několik století.