Dnešní díl seriálu o rodinných firmách bude speciální v několika ohledech. První je ten, že firma, o které budu psát, již neexistuje. V roce 2006 byla koupena větší společností, protože se dostala do likvidace. Druhou zvláštností, a mnohem podstatnější, je délka historie japonské firmy Kongō Gumi.

Pokud jsme se v minulých dílech seriálu Slova a příběhy zabývali historií rodinných firem, kde se podnik předával po 6 generací, tak to není nic ve srovnání s touto rodinnou firmou. Společnost Kongō Gumi totiž existovala po neuvěřitelných 1 400 let a v jejím vedení se vystřídalo více než 40 generací. Rodinná firma Kongō Gumi byla založena v Japonsku v roce 578, což pro srovnání není ani 100 let po zániku Západořímské říše. Počátky firmy sahají do doby, kdy princ Shōtoku Taishi (572–622) rozhodl o výstavbě prvního budhistického chrámu v Japonsku. Jelikož s tímto typem staveb neměli Japonci příliš zkušeností, najal princ Shōtoku Taishi tři zkušené tesaře z dnešní Koree. Mezi nimi byl i Shigetsu Kongō, zakladatel nejstarší firmy v historii podnikání. V tomto odvětví, tedy výstavba dřevěných chrámů, působila společnost až do nedávné doby.

Jaké byly zásady, které vedly k takové dlouhověkosti rodinné firmy? Jejich seznam se nám dochoval přímo od 32. generace. Yoshisada Kongō sepsal ve druhé polovině 19. století dokument s názvem Shokuke kokoroe no koto neboli Rodinné znalosti o obchodu. Tato „příručka“ o 16 hlavních bodech shrnovala a doporučovala dalším generacím principy, díky kterým zhruba 1 300 let fungovala. Vedle odborných pouček týkajících se jejich zaměření – stavebnictví, obsahovala také obchodní znalosti jako například kontrolu kvality či spokojenost zákazníků. Třetí oblastí, které se dokument věnoval, byl, dnešními slovy, etický a společenský kodex. V něm stála doporučení zaměřená na čestné jednání se zákazníkem i dodavatelem a další učení, které vycházelo z budhismu a konfucianismu. Doporučení jako „předložte nejlevnější a nejčestnější nabídku“, „Komunikujte s respektem“, „Poslouchejte, co zákazník říká“ či „Nikdy nebojujte s ostatními“.

Jednou z hlavních předností firmy Kongō Gumi byla záruka nejvyšší kvality udělané práce. K tomuto cíli bylo směřováno už při výuce řemesla, které trvalo 10 let na „nádeníka“ a dalších 10 let studia vedlo k dosažení pozice mistra. Dalším prostředkem, kterým firma zvyšovala kvalitu vykonané práce, bylo vytvoření pracovních skupin v rámci firmy, které se předháněly, kdo bude mít kvalitnější dílo.

Držení se rodinné tradice bylo jednou z částí úspěchu, samotní potomci ve vedení firmy věděli, že nesmí přestat být inovativní. Protože v období Medži (období v druhé polovině 19. století, které se vyznačovalo společenskými reformami, mezi něž patřilo zavádění polotržních principů) ubylo „státních zakázek“ na stavbu chrámů, začali stavět komerční budovy. Firma byla také první, jež stavěla dřevo-betonové stavby.

Efektivní byla také politika předávání společnosti na nové generace. Neplatilo, že firmu převzal nejstarší syn. Vybíralo se primárně z těch nejschopnějších, kteří vyznávali rodinnou filosofii a byli zdraví. Pokud nebyl nejvhodnějším dědicem přímý potomek, mohl do vedení společnosti vstoupit například zeť, když převzal rodinné jméno Kongō. Ovšem pokud se ukázalo, že žádný z mužů není schopný, nebo si to o sobě myslel, mohla nastoupit žena. Extrémní případ nastal ve 37. generaci, když Haruichi Kongō spáchal rituální sebevraždu z důvodu ekonomické krize rodinné firmy. Po jeho smrti, tak nastoupila do vedení jeho vdova Yoshie, která provedla potřebné reformy a firmu tak zachránila.

Co dokázala Yoshie Kongō již nedokázal Masakazu Kongō v minulé dekádě. Díky splasknutí bubliny na realitním trhu a nedostatku zakázek na výstavbu nových chrámů byla firma nucena  v roce 2006 přistoupit k začlenění se do korporátní společnosti Takamatsu Construction Group. I přes to neuvěřitelná padesátá generace ve vedení firmy je do jisté míry svébytnou jednotkou, která se dále věnuje své činnosti, kterou je výstavba a oprava budhistických chrámů.