V poslední době se stále častěji setkáváme s otázkami, jestli má vlastně předání firmy další generaci smysl. Jestli nakonec nepřeváží rizika vedení firmy úzkou skupinou osob, často neprofesionálů, jestli rodinné firmy nejsou přežitkem. Dovolím si udělat krok zpět a provést shrnutí některých výhod rodinných firem jako specifického podnikatelského uskupení. Zároveň si stejně jako v časopise Moderní řízení, kde tento článek dříve vyšel, dovolím úvahu k důležitosti konceptu rodinných firem. Myslím zde podniky, které chtějí, aby jejich podnik pokračoval ve vlastnictví rodiny – tedy rodiny, kde je vize pokračování vlastnictví podniku po několik generací. Závěry čerpám jak ze zahraniční praxe, tak z četných setkání s českými podnikateli.

Základní výhody rodinných firem

• jasný vlastník, velmi často spojení vlastník = generální ředitel, díky čemuž je eliminován tzv. principal-agent conflict (konflikt mezi zájmy managementu a vlastníka)
• dlouhodobé cíle – rozvoj podniku přes generace (snaha vytvořit tzv. „legacy“), s tím spojená větší trpělivost (nemotivují krátkodobé cíle a manažerské KPI)
• menší zadlužení – větší skromnost
• loajalita i větší důvěra mezi společníky (samozřejmě s výjimkami)
• většinou silnější kultura, která se přenáší díky společnické i manažerské struktuře
• větší/dlouhodobější stabilita

Výše uvedené potvrzuje např. magazín The Economist (The Economist, listopad 2014), dle kterého patří mezi hlavní výhody rodinných firem, že se zaměřují na dlouhodobé cíle a jsou opatrnější se zadlužováním (jako příklad, kdy právě neuvážené zadlužování vedlo ke konci rodinné firmy, je uváděna portugalská společnost Espírito Santo).

Tuto úvahu potvrzují i studie renomovaných poradenských firem (např. McKinsey, leden 2010), které zdůrazňují, že pro rodinné firmy (bez ohledu na velikost) je zpravidla důležitý dlouhodobý rozvoj, snaha eliminovat ohrožení rodinného majetku a související snaha chránit rodinnou firmu (výše uvedený příklad bohužel ukazuje, že toto pravidlo neplatí bez výjimky). Ač je opatrnost jistě důležitou a pozitivní vlastností, může bránit zdravému rozvoji firmy, tj. může se proměnit v negativum. Dle závěrů společnosti McKinsey rodinné společnosti též dosahují v dlouhodobém horizontu lepších finančních výsledků pro své akcionáře než jiné společnosti.

Rodinné firmy mají také obvykle lepší vztahy se zaměstnanci, zejména když je majitel podniku silnou osobností, nebo když vlastnická rodina zakotvila silnou kulturu respektu k zaměstnancům.

The Economist též potvrzuje, že zapojení či spolupůsobení zakladatelské rodiny má často velmi pozitivní efekt na celkový obraz podniku a jeho vnímání. Ostatně toto ukazuje i česká historie, konkrétně období první republiky, kdy jako nejznámější příklad lze uvést společnost Baťa. Oba následovníci Tomáše Bati, tedy nejprve Jan Antonín Baťa a pak Tomáš Baťa, vstoupili do jeho stop a pokračovali v započaté tradici a byli jak pro zaměstnance tak obchodní partnery garanty určité „kvality podniku“. V současnosti je celá řada českých podniků prozatím zosobněna jejich zakladateli (např. společnost Jablotron – pan Dědek, JUTA – pan Hlavatý, Hopi – pan Piškanin, Bernard – pan Bernard), a bylo by jistě skvělé, kdyby i jejich následovníci, ať už v manažerské či vlastnické pozici, získali stejný respekt a pomáhali dále rozvíjet dané firmy. V tomto ohledu se často opakuje (viz např. citovaný The Economist), že rodinné firmy požívají obecně větší důvěru.

Výhoda a důležitost

Vedle výše uvedených výhod rodinných firem měřeno v soutěži s nerodinnými podniky a organizacemi, považuji za velkou společensko-ekonomickou výhodu rodinných firem jejich propojení s lokálním prostředím. Výhody pak vidím též na straně obce či regionu, kde úspěšná rodinná firma se vztahem k místu podnikání působí. Obec či region vždy velmi silně čerpá z fungujícího podnikatelského subjektu, který jednak dává pracovní příležitosti, ale velmi často nad rámec jakýchkoliv povinných odvodů přispívá k rozvoji daného regionu. Důležitost konceptu rodinných firem si začínají více a více uvědomovat vlády i nadnárodní organizace (i na úrovni Komise EU existuje pracovní skupina pro tuto otázku).

Jako příklad z naší historie bych zde opět rád uvedl Tomáše Baťu, který díky rozvoji svého podniku velmi podstatně přispěl k rozvoji Zlína a celého okolí. Nakonec, i kdyby Tomáš Baťa pouze rozvinul svůj podnik a nikterak nepřispěl na společenský, vědecký a kulturní rozvoj Zlína, už tento počin samotný by stačil k jeho velkému rozvoji – úspěšný podnik totiž láká schopné pracovníky a vytváří pak příležitosti (však již na začátku 20. století Tomáš Baťa řekl, že lidé chodí za lepší budoucností do Ameriky a nikoli do Turecka).