Tento článek byl původně publikován na webu: https://rsm.cz/blog/novinky/privatni-klienti/mezigeneracni-presun-kompetenci/

Téma mezigeneračního přesunu rodinného majetku je jednou ze zásadních otázek, které čelí každá úspěšná rodina. Vedle přesunu samotného majetku je stejně zásadní i způsob předání rozhodovacích pravomocí týkajících se toho, jak bude rodina v budoucnu s majetkem pracovat, a především kdo a jak přebere za tento majetek odpovědnost.

Kdo je vhodným nástupcem

V případě, že se spolu s majetkem předává i konkrétní firma (například výrobní podnik), jejíž řízení bude třeba převzít, stává se toto téma ještě složitějším. Obavy zde přichází nejen ze strany rodičů, ale i dětí, které si nejsou jisté, zda budou schopny převzít i takové závazky (tato pochybnost je ovšem stále lepší, než neopodstatněná sebedůvěra). Obava směřuje nejen navenek, vůči trhu, ale i dovnitř – bude nástupce pozitivně přijat managementem? Zvládne svou úlohu ve firmě? Pochybnosti budou mít navíc i zaměstnanci dané společnosti (především ti, kteří pracovali blízko původního majitele), pro ty představuje taková zásadní změna stejný zdroj nejistoty.

Plánuje-li současný vlastník, že jeho potomek po něm jednoho dne převezme spolu s majetkem i kompetence a zodpovědnost, je třeba o tom postupně informovat okolí. Následníky je třeba začlenit nejen do byznysu jako takového, ale i do vztahů, které byznys ovlivňují. A stejně je třeba postupovat také navenek a pracovat na tom, aby byl nástupce akceptován z obou stran.

Manažer a jeho majetková práva

Setkáváme se s názorem, že manažer by měl získat podstatnější podíl ve společnosti, pokud se systematicky věnuje jejímu budování. Náš názor je odlišný, my se naopak domníváme, že spojování majetkových práv s manažerskými vhodné není. Majitel má ze svého majetku mít odměnu na základě toho, že ho vlastní, přičemž toto právo je nedotknutelné. Manažer musí být náležitě odměněn za svou práci, ale s jeho akcionářským podílem to nemá nic společného.

Definované role a pravidla

Na pozici nástupce ve firmě je nutné dlouhodobě někoho připravovat a jeho roli definovat i uvnitř rodiny. Úlohu i polohu majitele (akcionáře), stejně tak manažera (který je současně akcionářem) je třeba přesně určit. Je také dobré dopředu definovat interní pravidla, podle kterých bude budoucí manažer rodinného podniku hodnocený. Současně je přínosné, pokud vlastníci rodinného podniku definují pravidla odměňování managementu bez ohledu na to, zda je management tvořen akcionáři nebo je externí. Tato dopředu definovaná pravidla přináší potřebnou míru transparentnosti, která je základem pro budoucí dobré vztahy v rámci rodiny a měli by být ustanovené v akcionářské dohodě.