V rámci série článků „Představujeme české rodinné farmy“ Vám dnes přinášíme další příběh. Tentokrát se jedná o vítěze 17. ročníku soutěže Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR) Farma roku, kterým se staly Vinařství a farma rodiny Valihrachových z Krumvíře na Břeclavsku. Pojďme se o nich společně dozvědět více.

Co se ví a co ne?

Chardonnay du Monde, AWC Vienna, Muvina Prešov, Concours International de Lyon nebo Ice Wine du Monde – to jsou názvy jen některých prestižních mezinárodních soutěží, na nichž Josef Valihrach a jeho rodina získávají již řadu let spoustu ocenění za kvalitní vína ze své produkce. Nejen hlava rodiny Jožka, ale i jeho manželka Božena a syn Josef jsou bráni jako uznávaní odborníci a zasedají v hodnotících komisích po celém světě. Méně známou skutečností pak je úspěšné hospodaření dalších členů rodiny, kteří se kromě rostlinné výroby, spojené s kultivací mnoho let neudržovaných náletů, věnují i chovu masného skotu a produkci plemenných zvířat. Na provozu vinařství i poměrně velkého stohektarového hospodářství v Krumvíři na Břeclavsku se podílí celá rodina. Její soudržnost a vzájemné harmonické vztahy se pozitivně odráží i v mnoha aktivitách a zapojení do společenské činnosti v obci. 

Ačkoliv Valihrachovic vinařství vzniklo jako jedno z vůbec prvních po roce 1989, k většímu rozvoji hospodaření došlo až v posledních několika letech a je doménou zejména Františka Valihracha, který je Josefovým bratrem, a jeho dvou synů – staršího Martina a mladšího Františka. 

Sedlákem zakladatelem to začalo

„Sedlákem zakladatelem, jak mu říkáme, byl náš praděda Josef, který měl v Krumvíři menší hospodářství a miloval koně. A tak zatímco bratr se po změně režimu vrhl na vinařství, které má v naší rodině také tradici, já se rozhodl zkusit při práci trochu sedlačit. Zpočátku jen na deseti navrácených hektarech a s pár jerseykami, jejichž mléko jsme prodávali přímo lidem,“ vypráví František Valihrach starší.

Nadšená mladší generace

K navýšení výměry pozemků, a to jak vinohradů, které nyní zaujímají dvacetihektarovou plochu, tak orné půdy a trvalých travních porostů na sto hektarů došlo až před nějakými šesti, sedmi lety, kdy se pro zemědělství naprosto nadchla i mladší generace. Obrovskou výhodou je 90% podíl vlastní půdy. A to i s přihlédnutím k faktu, že část pozemků si vyžádala velmi pracnou kultivaci, neboť se jednalo o desítky let neudržované, náletem a rákosem zarostlé mokřady, které bylo z důvodu výskytu ohromného množství špačků ničících úrodu nezbytné vysušit.  

„Velmi dobře si uvědomujeme, že se pohybujeme ve složité a suchem namáhané krajině, proto se snažíme veškeré kroky dělat s citem k přírodě, nikoliv stylem po nás potopa,“ vysvětluje Martin Valihrach.  

Moc příjemná rarita

„Dalo nám to zabrat, ne že ne,“ usmívá se František Valihrach mladší a dodává: „ale ten pocit, když se vám krajina mění pod rukama a všímají si toho i místní, kteří to s povděkem kvitují, tak to je k nezaplacení. V naší oblasti, kde okolní velké zemědělské podniky zrušily živočišnou výrobu a na erozně ohrožených obřích lánech pěstují tržní plodiny, působí naše pastviny se stády masňáků totiž tak trochu jako rarita.“

Ale moc příjemná rarita. Louky a pastviny jsou na pěti hektarech pozemků, seno pro masný skot je tedy nutné ještě dokupovat, ke krmným účelům ale slouží i vojtěšková senáž z deseti hektarů orné půdy. Dalšími pěstovanými plodinami pak jsou pšenice, kukuřice, slunečnice, řepka a nově i cukrová řepa.

Dvojí užitek kompostárny

Bratři Valihrachovi si nemohou vynachválit aplikaci přírodního hnojiva v podobě biologicky rozložitelného odpadu z vlastní kompostárny, který je do ní dodáván ze tří okolních obcí. „Půdě organika nesmírně prospívá, je to opravdu hodně znát, a to i na výnosech. Třeba u řepky jsme zaznamenali nárůst až na pět tun z hektaru, což je v našich podmínkách skutečně nadprůměr,“ informuje Martin Valihrach.

Zázemí pro hospodaření si Valihrachovi budují v areálu bývalého JZD v Krumvíři, kde rodina před šesti lety zakoupila dvě chátrající budovy. Ty už jsou ale minulostí, z jedné z nich vzniklo za pomoci dotace z Programu rozvoje venkova prostorné zimoviště a seník, druhou nahradila hala na umístění zemědělské techniky. V areálu ale Valihrachovi do budoucna ještě zvažují výstavbu bourárny, líbil by se jim prodej hovězího masa formou bedýnek se závozem přímo k zákazníkům domů.

Šampion Rodger

S chovem masného skotu se na krumvířském hospodářství začalo před čtyřmi lety, a to nákupem březích jalovic plemen masný simentál a aberdeen angus s cílem věnovat se plemenářské práci. Chov o celkovém počtu třiceti matek je zapojen do kontroly užitkovosti, kde dosahuje velmi dobrých výsledků. Valihrachovi nyní ještě zkoušejí k rychlejšímu dosažení vytčených chovatelských cílů embryotransfery. V poslední době zde také proběhla větší investice směřovaná do pořízení senzorů monitorujících telení a také speciálních monitorovacích obojků pro dva plemenné býky. V plánu je další rozšiřování chovu a hojnější účast na výstavách. Na jedné z nich, loňské angus show v Českých Budějovicích, excelovali Valihrachovi se čtyřletým býkem Rodgerem, který se stal šampionem celé soutěžní přehlídky plemenných zvířat.

Úspěchy na vinařském poli

Jak vidno, rodině se daří ve všech směrech. Nejvíce ocenění ale získala na poli vinařském, což je zásluha především Jožky Valihracha, který s pěstováním vinné révy na počáteční 1,5hektarové výměře a výrobou vína začal hned po revoluci.

„Nejprve jsme hrozny i kupovali, s rozšířením vinohradů na současných 20 hektarů to ale při naší roční produkci 50 až 70 tisíc lahví vína není třeba,“ říká Josef Valihrach.

Pestrost odrůd a nabídka starších vín

Velkopavlovická vinařská podoblast, kde zdejší hrozny zrají, umožňuje svými podmínkami pěstování široké škály odrůd. Jejich veliká pestrost (celkem 34 odrůd) je, zároveň s nabídkou starších vín, pro vinařství Valihrachových charakteristická. V menší míře jsou tu pak vyráběna i vína barikovaná, cuvée a ledová. Josef Valihrach je dodává do vybrané sítě vinoték, restaurací, ale stále narůstá podíl privátních zákazníků, kteří si jezdí pro svůj oblíbený mok přímo do provozovny v obci Kašnice, kde zároveň funguje také vinotéka.   

Kvalita je lepší než kvantita

Vinařství rodiny Valihrachových již dlouhé roky dokládá, že kvalita je lepší než kvantita a že i z nevelké výměry opečovávané jednou rodinou může vzejít světově úspěšná produkce. Získaných ocenění je skutečně nepočítaně, Jožka Valihrach se svou manželkou Boženou a synem Josefem se navíc vypracovali na odborníky, kteří jsou žádáni v hodnotících komisích na mezinárodních vinařských soutěžích. 

Jaký otec, takový syn

„Mám skutečně velkou radost ze svého syna, který se stal historicky nejmladším členem komise expertů Ministerstva zemědělství ČR pro hodnocení a zatřiďování vín a je absolventem certifikovaného kurzu od společnosti Wine & Spirit Education Trust úrovně tři, tedy pokročilého stupně kvalifikace pro odborníky pracující ve vinařství a pro nadšence vína. Postupně sbíral zkušenosti od oblastních přes národní klání a nyní již hodnotí i na těch nejprestižnějších světových,“ říká hrdě Jožka Valihrach.

Za podporu rodinných vinařství

Veškeré úspěchy však přijímá, stejně jako celá rodina, s velkou pokorou. A již osm let se v roli předsedy Vinařské asociace ČR, členské organizace Asociace soukromého zemědělství ČR, snaží dosáhnout lepších podmínek pro rodinná vinařství, která podobně jako rodinné farmy trpí duální strukturou našeho zemědělství a preferováním velkých podniků ze strany státu.

„Za dobu fungování naší organizace jsme ale dosáhli toho, že velcí hráči s námi musí počítat, a to není vůbec málo. Ačkoliv některé legislativní věci, zejména co se týče novely vinařského zákona, se k naší spokojenosti prosadit nepodařilo, nevzdáváme se. Značným pomocníkem s letitými zkušenostmi z podobných bojů nám je ASZ, takže nemám strach, že bychom společnými silami ještě leccos nezvládli,“ říká pan Valihrach.

Jedinečnost – jako otisk prstu

Spolu s kolegy z Vinařské asociace byl i u zrodu projektu Nezávislí vinaři ČR. Jde o ochrannou známku, kterou symbolizuje otisk prstu, a její držitelé se zavazují k plnění obsahu Charty nezávislých, v níž se mimo jiné píše: „Naše vína jsou odlišná v chuti i aroma, ale vždy jsou jedinečná jako otisk prstu každého z nás. Vkládáme do nich své sny, zkušenosti, svou lásku, život svůj i našich rodin. Vše, co vyrábíme, děláme s láskou ke svým předkům i našim dědicům. S úctou ke krajině, která nám dává možnost realizovat své sny. Naším mottem je hrdost a pokora!“  

A to jsou i atributy nejen vinařství, ale také hospodářství a vlastně stylu života rodiny Valihrachových. Rodiny, která se díky tomu může pyšnit titulem Farma roku 2018.   

Zdroj: Asociace soukromého zemědělství ČR