Většinou se setkávám s představou, že rodinná firma je malý podnik, který je 100% vlastněn rodinnými příslušníky, kteří v něm též pracují, většinou fungující v zemědělství, pohostinství a výjimečně ve výrobě. Málokdo u nás si dokáže představit, že rodinné firmy ovládají obrovské korporace. Málokdo si je vědom toho, že podle zahraničních definic se mezi rodinné firmy řadí obrovské podniky typu Cargill, Volkswagen, Fiat, Wal-mart, Aldi a další. V USA se ostatně uvádí, že zhruba jedna třetina všech společností ve Fortune 500 jsou rodinné firmy (jsou tzv.  family-controlled).

Jak jsou tedy v zahraničí rodinné firmy vymezovány? Níže uvádím několik definic shrnutých v knize Family Enterprise – Understanding Families in Business and Families in Wealth:

„Rodinné firmy jsou firmy, ve kterých je činná řada členů stejné rodiny, ať už v pozici vlastníků či manažerů, ať už současně či v průběhu doby.“

„Rodinný podnik je hospodářské uskupení, na kterém se vlastnicky podílí více členů rodin se záměrem (vnitřním závazkem) pokračování podniku jako rodinného.“

„Rodinný podnik je podnik řízený a spravovaný se záměrem naplňovat vizi podniku vlastněného dominantní koalicí kontrolovanou členy stejné rodiny či malým počtem rodin, a to způsobem, který je udržitelný i napříč generacemi dané rodiny či rodin.“

Zajímavou definici rodinné firmy vytvořila též expertní komise Evropské unie (viz Final Report of the Expert Group, Overview of Family – Business – Relevant Issues, Research, Networks, Policy Measures and Existing Studies, November 2009), dle které je podnik bez ohledu na velikost rodinným podnikem, když:

• většina rozhodnutí je pod kontrolou/v moci fyzické osoby/osob, která daný podnik založila, či která nabyla podíl na daném podniku, či pod kontrolou jejího manžela/manželky, rodičů či dětí nebo přímých dědiců jejich dětí, a
• existuje většina na hlasovacích právech, ať už přímá či nepřímá, a/nebo
• minimálně jeden zástupce rodiny či jejích příslušníků se oficiálně podílí na řízení či kontrole podniku.

Podniky obchodované na veřejných trzích (burzách) lze dle názoru uvedené expertní komise zařadit pod definici rodinného podniku, jestliže osoby, které je založily či vlastní jejich kapitál, disponují podílem, který jim umožňuje ovládat alespoň 25 % všech hlasovacích práv.

V citované knize se autoři přiklánějí k aplikaci velmi široké definice rodinného podniku: „Podnik, na jehož vlastnictví a řízení či správě se podílí dva či více členů jedné rodiny“ (The Family Firm Institute, 2014).

K této definici bych rád doplnil, že o rodinnou firmu se při naplnění výše uvedených znaků bude jednat tehdy, když bude v rámci vlastnické skupiny převládat vize či záměr zachovat vlastnictví a kontrolu podniku i nadále v rukou rodiny. Významný americký expert a vědec Ernesto J. Poza ve své knize Family Business uvádí, že právě velký počet rozdílných definic rodinných firem vede k rozdílům při posuzování počtu rodinných firem v jednotlivých ekonomikách (sám ve své knize uvádí, že počet rodinných firem v USA odhaduje mezi 17 až 22 miliony) (Poza, 2010, s. 4). E. Poza ve své knize říká, že rodinný podnik je primárně takový, kde podnikatel, jeho nástupce v pozici generálního ředitele (CEO) nebo více členů rodiny podstatně ovlivňují fungování podniku. Fungování podniku ovlivňují prostřednictvím svého působení ve vedení, v orgánech společnosti nebo prostřednictvím svého vlastnického podílu ve firmě. E. Poza pak vymezuje rodinný podnik jako syntézu následujících parametrů:

• vlastnická kontrola (15 % a více) dvěma či více členy rodiny či skupiny rodin
• strategický vliv členů rodiny na management firmy bez ohledu na to, zda aktivní účastí v managementu či pokračováním v utváření vnitřní kultury společnosti, působením jako poradci či nevýkonní členové orgánů společnosti anebo jako aktivní akcionáři společnosti
• zájem na udržení rodinných vztahů
• vize či sen o pokračování podniku napříč generacemi (Poza, 2010, s. 6).

K doplnění představy o komplexnosti pojmu „rodinná firma“ uvádím ještě znaky, které podle E. Pozy odlišují rodinné firmy od jiných subjektů:

• přítomnost/zapojení rodiny
• přesah rodiny, managementu a vlastnictví, který může fungování podniku ohrožovat zejména v případě nástupnictví
• unikátní zdroj konkurenčních výhod, které vyplývají ze vzájemného působení rodiny, managementu a vlastnictví – zejména v případě, když je silná jednota rodiny
• sen vlastníka o udržení podniku v rodině (Poza, 2010, s. 6).

Výše uvedeným jsem chtěl pouze ukázat, že vymezení pojmu rodinného podniku není ani v zahraniční literatuře a praxi zcela jednoznačné. Je však zřejmé, že důležitým prvkem pro hodnocení určité firmy jako rodinné je vedle faktického zapojení rodinných příslušníků i vnitřní vztah vlastnické rodiny k podniku a jejich společné budoucnosti.
Je tedy jen na vlastnících a společnosti, jestli prvek rodinnosti považují za výhodu, ke které se chtějí hlásit, využívat jí a budovat, nebo naopak za komplikaci.

Použité zdroje:

The Family Firm Institute, Inc., 2014. Family Enterprise – Understanding Families in Business and Families in Wealth. New Jersey, USA: John Wiley & Sons, Inc.
Poza, J. Ernesto, 2010. Family Business. 3. vydání, Mason, USA: South-Western, Cengage Learning.
Final Report of the Expert Group, Overview of Family – Business – Relevant Issues, Research, Networks, Policy Measures and Existing Studies, November 2009.