Značka Quelle bude zřejmě „velkou neznámou“ pro děti narozené v tomto tisíciletí. Ovšem pro ty dříve narozené je logo společnosti – modrý nápis Quelle s červenou tečkou, známé dodnes. Rodinná firma postavila svůj byznys na prodeji nejen oblečení pomocí zásilkového obchodu.

Rodinné podnikání začalo v bavorském městě Fürth, kde si Gustav Schickedanz otevřel obchod nebo spíše dnešními slovy showroom, který sloužil k ukázce a prodeji zboží, se kterým obchodovala jeho firma. Tím byly hlavně výrobky z oblasti galanterie a textilu. Jeho obchodní model byl založen na nízké ceně, proto byly častými zákaznicemi ženy v domácnosti a hospodyně. Jeho cenové politiky využívali také obyvatelé vesnic a odlehlejších oblastí kolem města. Právě toho Gustav Schickedanz využil, když našel způsob, jak distribuovat zboží ze svého velkoobchodu, který zavedl v roce 1927. Tím způsobem byla zásilková služba.

Začátek firmy byl doslova rodinný, když se na rozjezdu podnikání podílela manželka, jeho otec i jeho sestra. Název Quelle – tedy německy pramen byl dobře promyšlený, protože evokoval pocit, že firma poskytne veškeré výrobky, které člověk potřebuje.

Podobně jako jsou dnes pro největší internetové firmy nejdůležitější údaje o uživatelích, v první třetině 20. století to byly adresy potencionálních i reálných zákazníků. Adresy sháněl například tím, že inzeroval v novinách módní doplňky zadarmo. Poté, co se mu ozvali zájemci, tak pouze obdrželi katalog s nabízeným zbožím.

Rodinná firma rostla vysokým tempem a kartotéka plná adres i zákazníků se rychle rozšiřovala. Ovšem v roce 1929 přišel náhlý obrat. Nebyla to ani tak nastupující hospodářská krize, jak by se mohlo zdát, ale autonehoda. Při této rodinné tragédii zemřel Gustavův otec, žena i jeho jediný syn. Proto se musela vedení firmy ujmout jeho sestra. Gustav se ovšem po několika měsících vrátil do čela vedení své firmy, která se stala jeho útěchou i posedlostí.

V roce 1932 vstoupil do nechvalně známé strany NSDAP, kde se politicky angažoval a v roce 1935 dosáhl na post starosty města Fürth. Na jeho podnikání to mělo velice pozitivní vliv, protože již v roce 1936 dosáhla jeho databáze adres jednoho milionu. Firma se věnovala distribuci a prodeji všeho, co člověk užíval. Samotná společnost vyráběla lůžkoviny, deky či kola. Další společnosti, jejichž výrobky prodával, získával Gustav Schickedanz nákupem jejich akcií. Je však potřeba doplnit, že tyto firmy a dodavatelé zboží podléhali tzv. arizaci, proto je mohl Gustav Schickedanz skupovat pod tržní cenou. Gustav Schickedanz se v roce 1942 podruhé oženil s dlouholetou zaměstnankyní firmy Greteou Lachner.

Nejhorší období zažila firma na konci války, kdy byly její továrny vybombardovány včetně vedení firmy, kde byla uložena hlavní kartotéka – nejcennější aktivum firmy. Gustav Schickedanz byl pro spolupráci s nacisty odsouzen k propadnutí majetku a poslán na nucené práce. V té době společnost vedla jeho manželka Greta a jeho sestra, které postavily firmu znovu na nohy. V roce 1948 byl Gustav Schickedanz propuštěn a mohl se vrátit do čela společnosti. Byl také znovu obnoven prodej skrze zásilkový obchod. Díky poválečnému hospodářskému zázraku se dařilo firmě, kterou Gustav Schickedanz až do své smrti v roce 1977 vedl. Poté se vedení společnosti ujala jeho žena Greta, která v něm byla až do roku 1983, kdy jí vystřídala jejich dcera Madeleine. Ta do podnikání zapojila i oba své manžely, přičemž druhý byl v čele společnosti až do jejich rozvodu v roce 1997. O dva roky později se firma změnila na akciovou společnost a provedla fúzi s konkurentem Karstadt.

Firma Quelle Schickedanz AG & Co. se však začala potýkat se stále většími problémy, ani změny majitele nepomohly, proto se v roce 2009 dostala do insolvence. Smutný konec měl několik příčin. Vedle špatného finančního řízení, nejasné organizační struktury až po nástup nových technologií, které pohřbily jednu z největších firem, jež přišla s velice úspěšným byznys modelem.