V první části článku o Ringhofferových závodech jsme se seznámili s jejich historií od druhé poloviny 18. století do konce století 19., kdy se v jejich vedení stihli vystřídat tři členové rodiny – František I., František II. a František III. Jaký osud potkal tuto významnou průmyslovou společnost ve 20. století se můžete dočíst zde.

František III. zemřel v červenci 1909. V rodinné firmě tak nastoupila již čtvrtá generace, a to v osobě Františka Ringhoffera IV. Za jeho působení ve vedení společnosti se podnik v roce 1911 přeměnil na akciovou společnost. První světová válka, stejně jako pro další velké společnosti, neznamenala katastrofu, spíše naopak. Díky zakázkám pro armádu podnik vyrobil v průběhu války až dvacet tisíc železničních vagonů.

Po vzniku Československa další člen rodinného klanu Hanuš Ringhoffer, druhý syn Franšika III., vytvořil strategii pro akvizice jiných strojírenských podniků. Byly to například: Kopřivnická vozovka (Tatra), Moravskoslezská vozovka ve Studénce, Severočeská vozovka, strojírna Česká Lípa a mnoho dalších. Společnost tak byla svého času největším výrobcem vagonů na světě. Akvizicí strojírenských podniků byl vytvořen koncern, který byl v roce 1936 přejmenován na akciovou společnost Ringhoffer-Tatra. Hanuš byl od roku 1923 generálním ředitelem společnosti, dále zastával pozici viceguvernéra Národní banky Československé a norského honorárního konzula. Po roce 1930 pokračovali i ve výrobě exkluzivních unikátů, díky čemuž byl postaven osobní železniční vůz Aza 80 pro československého prezidenta Tomáše Garriqua Masaryka.

Rodina se v roce 1938 s měnící se geopolitickou situací přihlásila k německé národnosti. František IV. zemřel v roce 1940. Za druhé světové války vstoupil Hanuš do NSDAP, ze které byl později vyloučen. Po druhé světové válce byl internován do sběrného tábora, kde v roce 1946 bezdětný zemřel. Podnik byl ihned v roce 1945 znárodněn a celý smíchovský komplex včetně přidružených firem se stal československým majetkem.

Tak skončila mnoha generační rodinná firma Ringhofferů, která byla svého času jedním z největších strojírenských podniků nejen v evropském měřítku.