V dnešním díle Slova a příběhy navážeme na rodinné podniky s celosvětovým působením, ovšem s ryze českým zástupcem – rodinnou Červených, výrobcem hudebních nástrojů.

Začátek věhlasné podnikatelské rodiny sahá do první poloviny 19. století, kdy se narodil kousek od Prahy Václav František Červený. Mladý Václav se poprvé dostal k hudebním nástrojům v chlapecké kapele, která fungovala ve škole v Břežanech, kam se se svými rodiči přestěhoval. Tato skutečnost zřejmě rozhodla o dalších krocích jeho budoucí kariéry. Václav se nejdříve vyučil v oboru výroby hudebních nástrojů u mistra Jana Adama Bauera v Praze, kde se také naučil německy, což se mu bezpochyby hodilo na vandru, na který vyrazil zanedlouho po svém vyučení.

Po sbírání zkušeností například u nástrojáře Ulmana ve Vídni, práci v Budapešti a zavedení výroby kovových hudebních nástrojů v Břeclavi, se v roce 1842 usadil v Hradci Králové, kde založil svoji vlastní dílnu, která vyráběla kovové hudební nástroje pro vojenské kapely. Zaměření na armádní zakázky nebyly náhodné, protože v této oblasti bylo několik velkých posádek, například v samotném Hradci, Josefově nebo Pardubicích. Václav se ovšem nezaměřoval pouze na „venkovní koncerty“, v této době již vyráběl a dodával hudební nástroje i do koncertních sálů. V polovině 19. století si Václav nechal patentovat vojenskou trubku, tzv. kornon, kontrabas, tzv. zvukovodku, zvukoroh, baroxyton a mnoho dalších, později i myslivecký roh nebo bombardon.

Václav ovšem nezůstal u prodeji svých hudebních nástrojů pouze do českých zemí, pomocí svého bratra Františka, jenž se v roce 1848 odstěhoval do Ameriky, rozšířil svůj obchodní záběr za „velkou louži“. I díky pomoci Vojtěcha Náprstka se Františkovi podařilo prodávat nástroje zejména české komunitě ve Wisconsinu. Později dokonce v St. Louis založil František továrnu. Václav tak dodával své nástroje nejen do českých zemí, ale do celé Evropy, Ameriky, a dokonce do Číny a Japonska. Nástroje z Hradce Králové sbíraly i mnohá ocenění ze světových výstav jako například v roce 1853 v New Yorku, 1854 v Mnichově, 1855 v Paříži atd. Díky tomu se Václav podílel na marketingu svých výrobků a poznávání nových přístupů v továrnách hudebních nástrojů po celém světě.

Václav byl za svoje podnikatelské úspěchy oceněn také státními vyznamenáními, například v roce 1862 dostal zlatou medaili saského Albrechtova řádu, roku 1863 byl dekorován rakouským křížem za zásluhy s korunou a v roce 1865 portugalským Řádem Krista Pána. Důkaz o věhlasnosti jeho nástrojů byla i poznámka světoznámého hudebního skladatele Richarda Wagnera, v jednom ze svých partů série Prsten Nibelungův, „Tuba Cerveny“, Wagner tak odkazoval na mimořádný hudební nástroj Václava Červeného. Václav se staral nejen o vývoj a prodej svých výrobků, ale také o dělníky ve svých dílnách. Jeho zaměstnanci s ním byli spokojeni, proto neměli důvod a také nestávkovali podobně jako ostatní dělníci v českých zemích, ba i v téměř celé Evropě.

Do rodinné firmy se zapojil jeho první syn Otakar již v 70. letech 19. století. Na starosti měl obchodní vztahy a prodej výrobků svého otce v Rusku a na Ukrajině. Jelikož Otakar vystudoval cukrovarnickou chemii, tak se v těchto východních končinách věnoval i vlastnímu byznysu, když založil jeden z nejvýznamnějších ukrajinských cukrovarů. Otakar se angažoval také v kulturních spolcích, proto získal kontakty na politické a hospodářské špičky.

K vzhledem k tomu, že Vojtěch Červený i synové byli čeští vlastenci, tak Otakar spoluorganizoval první československý odboj na východní frontě za první světové války a po vzniku ČSR působil také jaké expert ministerstva průmyslu a obchodu v Praze. V roce 1876 vstoupili jako společnici Václavovi synové. Vedle Otakara se na chodu rodinného podniku podílel také Jaroslav a Stanislav, firma se tak ve stejném roce přejmenovala na Václav František Červený a synové. Syn Stanislav působil nejen v managementu firmy, ale také jako vynálezce, když v roce 1908 sestrojil tlumokový euphonion, kontrabas a polnici, kterou využívala rakouská armáda.

Jako pro většinu rodinných podniků byl rok 1948 velice smutný a ani rodina Červených nebyla výjimkou. V tomto roce byla továrna Červených začleněna do státního podniku AMATI Kraslice. Nyní hudební nástroje opět vyrábí společnost V. F. Červený., jenž spadá do AMATI-Denak s.r.o. I přes to, že výroba nástrojů pokračuje pod jiným jménem, tak hudební odkaz nese mimo jiné i pravnučka Václava Červeného Soňa Červená, světová operní pěvkyně.