Rodinný statek Zapletalových je další farmou, kterou si představíme v sérii článků „Představujeme české rodinné farmy“. Zapletalovi se na své farmě věnují především rostlinné výrobě, součástí statku je však také penzion a pneuservis. Při své práci se nestarají jen o sebe, ale o blaho celé obce, ve které je pan Zapletal starostou.

Slovo sedlák, zhanobené minulým režimem, nabylo své původní hodnoty a významu v obci Nová Ves I nedaleko Kolína. Zasloužil se o to nespočtem svých aktivit pro blaho obce i Podlipanska mladý hospodář Miloslav Zapletal. Jeho statek s rodinnou tradicí hospodaření sahající až do 18. století je již několik let centrem živého dění v okolí. K významné diverzifikaci podnikání na farmě přispěla rodina vybudováním penzionu s mnoha doplňkovými službami a pneuservisu. Poskytuje také služby v oblasti péče o krajinu. Hlavní aktivitou farmy, do jejíhož provozu jsou zapojeny tři generace, však nadále zůstává rostlinná výroba na 300 hektarech půdy v oblasti úrodného Polabí.

Na statku rodiny Zapletalových v Nové Vsi I na Kolínsku hospodaří dle písemných záznamů tento rod již více než 250 let. Zatím posledním hospodářem, který značně přispěl k jeho rozkvětu, je Miloslav Zapletal ml. Ten se zde v devadesátých letech začal věnovat sedlačině ještě při studiu, za velké pomoci svých rodičů. O několik let později se připojila i jeho žena Zdeňka a rodina se od té doby rozrostla o další generaci – tři dcery.

V počátcích hospodaření se prioritou farmy stala živočišná výroba, které předcházela rekonstrukce stáje a mléčnice a nákup stáda čítajícího 18 kusů červených strak. Ruku v ruce s rozšiřováním stáda narůstaly i obhospodařované hektary (až na dnešních 290 ha), navíc se Zapletalovým podařilo zakoupit od Pozemkového fondu sousední statek, který dříve patřil rodině, jež se nevrátila z koncentračního tábora.

V roce 2005, kdy již nešlo přehlížet několikaleté ekonomické ztráty živočišné výroby, dotované rozrůstající se rostlinnou výrobou, stáli Zapletalovi před nelehkým rozhodnutím. Buď vystavět novou stáj s podstatně větší kapacitou (na 250 krav) včetně dojírny a nové technologie (veškeré náklady zahrnující i nákup zvířat byly vyčísleny na 12 mil. Kč), najít schopné zaměstnance, kteří se do zemědělství zrovna dvakrát nehrnou, nebo se živočišnou výrobou úplně skončit. Nakonec se po dlouhém zvažování všech pro a proti rozhodli pro druhou variantu. Na statku je nyní možno nalézt jen několik kusů skotu bez tržní produkce mléka, který je potěchou hospodářova otce – Miloslava Zapletala staršího.

Hlavní vizí, která odstartovala novou kapitolu v historii farmy, bylo nalézt smysluplné využití hospodářských budov. V roce 2007 tak Zapletalovi za pomoci dotací z evropských fondů zpřístupnili svůj statek v rámci agroturistiky prvním hostům, a to v podobě otevření penzionu o kapacitě dvou čtyřlůžkových pokojů se společenskou místností. O dva roky později byla dokončena výstavba druhé části penzionu ve vedlejším objektu, kde se nachází samostatné garsonky – třílůžkové pokoje s kuchyňkou a sociálním zařízením. Nechybí ani velmi pěkné a účelné zázemí penzionu, kde jsou hostům nabízeny tyto služby a aktivity: finská sauna, biosauna, fitness (cyklo a cross trenažer a stepper), stolní tenis, rozšířená půjčovna kol, hřiště na míčové hry a posezení v pergole s možností grilování. Bývalé hospodářské budovy statku posloužily k vybudování dílny poskytující pneuservisní práce pro osobní a nákladní automobily, stavební a zemědělské stroje.

Stěžejní aktivitou farmy však stále zůstává rostlinná výroba na 290 hektarech orné půdy, z nichž třetina je vlastních. Pěstovány jsou čtyři základní plodiny – řepka, pšenice, kukuřice a sladovnický ječmen. Již několik let poskytují Zapletalovi i služby v oblasti péče o krajinu – údržbu travnatých ploch, příkopů a dalších i méně přístupných ploch speciálním mulčovačem. V zimním období pak odklízejí sníh traktorovými radlicemi, udržují sjízdné místní komunikace, ale i manipulační a parkovací plochy v průmyslových a obchodních areálech a u benzínových stanic.

Miloslav Zapletal se dlouhodobě podílí na činnosti tematické pracovní skupiny Ochrana půdního fondu, vodních zdrojů a ochrana proti povodním Celostátní sítě pro venkov a Středočeského kraje. Lhostejná mu není ani situace v obci, kde se svou rodinou žije a hospodaří. Po čtyři volební období byl členem zastupitelstva Nové Vsi I, po letošních říjnových volbách se stal jejím starostou.

Jaromíra Zapletalová: Kéž by statek v jeho dnešní podobě mohl vidět táta

Statek v Nové Vsi I je rodištěm maminky dnešního hospodáře Miloslava Zapletala – Jaromíry Zapletalové, rozené Holé, která zde prožila krásných 11 let svého dětství. „Tatínek obhospodařoval 18 hektarů našich a dalších 10 ha své sestřenice, která zůstala na vše sama. Mimo klasických plodin pěstoval i ovoce a zeleninu, měli jsme ovocnářství, kromě pěti krav a dvou párů volů byl statek výborně strojově vybaven. Přišla však padesátá léta, táta a já jsme byli vystěhováni do Voleteže u Kouřimi, na statku zůstala maminka se sestrou ve dvou místnostech, kde nebyla voda, koupelna, záchod. Všechno nám vzali, všechno zničili,“ začíná své vyprávění paní Zapletalová.

Ta dlouho věřila, že se musí brzy něco změnit. Než se tak stalo, uplynulo téměř 40 let… „Za jeden z největších paradoxů považuji, že naše hospodářství likvidoval a vypořádávání restitucí měl v devadesátých letech na starosti ten samý soudruh. V jeho zájmu proto absolutně nebylo něco nám vracet,“ vzpomíná paní Zapletalová a dodává: „Člověk vydrží moc. Když už jsem pomalu přestala věřit, že náš statek bude zase jednou opravdu náš, koupili jsme s manželem pozemek na konci obce a deset let svépomocí stavěli nový dům. A přišla revoluce. Z našeho nového domu jsme začali jezdit opravovat zdevastovaný statek, takže dvacet let jsme téměř nepřetržitě budovali. Ale když se dnes rozhlédnu kolem sebe, vidím syna se snachou, kteří tu s láskou hospodaří a o statek se vzorně starají, mají tři krásné dcery, tak cítím, že to všechno mělo smysl. Jen jedna věc mě mrzí – že statek v jeho dnešní podobě už nemůže vidět táta. Zemřel dvacet let předtím, než se tahle země zase dočkala svobody.“

Miloslav Zapletal st. – hybná síla obnovy hospodaření na Zapletalovic statku

Hybnou silou znovuobnovení hospodaření na statku byl na počátku devadesátých let otec pana Zapletala, který pochází také ze selského rodu – ze Zlobic na Kroměřížsku. Jeho tatínek se svým bratrem byli jakožto kulaci a politicky činní v padesátých letech šest let vězněni. Pan Zapletal absolvoval zemědělské učiliště v Osoblaze a pak dostal umístěnku do Státního statku Kolín, kde se seznámil se svou budoucí ženou. Vyřizování restitučních nároků, jednání s vlastníky půdy, rozjezd rostlinné i živočišné výroby, to vše bylo v počátcích zemědělského podnikání v Nové Vsi I v jeho režii, byl prvním soukromě hospodařícím zemědělcem na Kolínsku vůbec.

„Mám beraní povahu a ta se mi obzvláště v začátcích hospodaření moc hodila. Vůbec nelituji, že jsme do toho tenkrát šli. Každoročně na statku pořádám setkání spolužáků ze zemědělského učiliště v Osoblaze a jsem pyšný na to, co se tu povedlo vybudovat. Protože již hospodaří mladí, věnuji se v posledních letech hlavně zalesňování. Zakoupil jsem 1,5 hektaru orné půdy a dle plánu odborného hospodáře na ní založil lesní porost. Nějak jsem se nemohl smířit s tím, že honitba, kterou myslivecké sdružení, v němž jsem hospodářem, spravuje, má z 1 150 hektarů jen 18 ha lesa. Tak jsem si řekl, že začnu od sebe a věřím, že to má smysl.“

Díky práci na statku je náš rodinný život intenzivnější

Dnešní hospodáři, Miloslav a Zdena Zapletalovi, se seznámili při studiu provozně-ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze a po jejím absolvování se oba zapojili do práce na farmě, v zemědělské prvovýrobě.

Takřka revoluční roky 2007 – 2011, kdy farma zahájila diverzifikaci činností a realizovala v rychlém sledu za sebou pět velkých projektů, prokázaly, v čem spočívá síla rodinného hospodaření. Vše od zpracování jednotlivých projektů až po jejich závěrečnou realizaci absolvovali společně – během výchovy svých tří dcer.

„Rodinný život se odehrává na pozadí naší práce a je to tak v pořádku. Věnuji se provozu penzionu a údržbě rozsáhlého areálu statku a jsem ráda, že dcerám připadá přirozené se do této činnosti také zapojit. Vypomáhají při úklidu v penzionu i pneuservisu, sekají trávu, zkrátka co je potřeba,“ říká paní Zapletalová a dodává: „Roli ženy na farmě považuji za naprosto nezastupitelnou a praxe mi dává za pravdu. Většina našich hostů, kteří se k nám i několikrát do roka vracejí, přiznává, že se u nás cítí jako doma.“  

„Asi nejtěžší a nejzdlouhavější rozhodnutí našeho zemědělského podnikání – zrušit živočišnou výrobu a zaměřit se na jiné činnosti, hodnotím po téměř deseti letech jako správné. Farmě to neskutečně prospělo a do našeho života vneslo nové obzory. Kontakty s lidmi v rámci agroturistiky či provozu pneuservisu nám umožnily lépe poznat naše okolí a zapojit se tak do řady aktivit v něm. Na druhou stranu nám realizace několika projektů přinesla i určité vystřízlivění co se dotační politiky a jejího nastavení týče. Dotační systém je komplikovaný, místy nespravedlivý a pro žadatele až šikanózní. Příliš tomu nenapomáhá ani častá výměna šéfů resortu zemědělství, kdy každý má původní vizi vše změnit, zlepšit a zjednodušit a výsledkem je pravý opak. I proto dokážu velmi ocenit, co vše pro zmírnění byrokracie a v boji proti silné družstevní lobby pro nás dělá Asociace soukromého zemědělství. Jsem jejím dlouholetým členem a příspěvky do ní vložené považuji každoročně za jedny z nejefektivněji vynaložených peněz.“    

Po několika letech nesmírné činorodosti a budování zavládlo na statku rodiny Zapletalových období relativního oddechu. Zřejmě však ne na dlouho. „Do budoucna ještě hledáme smysluplné využití pro zbylé hospodářské budovy. Uvažujeme o zpracování a finalizaci rostlinné produkce,“ plánují Zapletalovi.   

Zdroj: Asociace soukromého zemědělství ČR