Každý manažer a každý šéf má blízko k určitému stylu řízení. Někteří charismatičtí, zapálení podnikatelé jsou zklamaní, když u svých dětí nevidí totožný tah na branku. Jenže jak popisuje článek na webu familybusinessunited.com (původně publikován na webu Harvard Business Review), v určitých fázích rodinná firma potřebuje spíše lídra jiného typu. A lídr jiného typu, totiž „vládce“, ten se dle autorů uvedeného článku zvenčí rodinné firmy dá najmout jen velmi těžce.

Zoufalství zakladatelů: Co to s těmi dětmi je?

Zakladatelé rodinných firem někdy mívají pocit, že u svých potomků nevidí ten zápal a odhodlání, které měli a mají oni sami. Mají pocit, že se mladí nezajímají o to, jak věci v rodinném podnikání fungují. V očích svých rodičů by se zkrátka měli daleko více zajímat a ptát na to, co se rozhoduje a proč. Jenže lídr nemusí být vždy stejný. Existuje více postojů k tomu, jak vést lidi i celou firmu.

Tito lídři, které autoři označují za „dobyvatele“, jsou charismatičtí a většinou tvrdohlaví. Jsou to oni, kdo budují firmu od základů. Postupně vytvoří prosperující a rostoucí podnik – a přitom na začátku mnohdy nic moc nemají. Jejich odhodlání je nezdolné. Jsou to podnikatelé tělem i duší. Pracují usilovně, někdy až příliš. Mají sklony k workoholismu a k zanedbávání ostatních stránek života. Pokud jste někdy pracovali přímo pro zakladatele nějaké firmy, tento typ pravděpodobně znáte a snadno si představíte i další osobnosti tohoto ražení.

Lídr „vládce“: organizátor, který si s dobyvatelem moc nerozumí

Jak upozorňují autoři textu Josh Baron a Rob Lachenauer, musíme brát v úvahu, že s tím, jak je rodinná firma starší a lépe etablovaná, začne pozvolna potřebovat i jiný typ leadershipu. Začne potřebovat nového lídra, kterého autoři označují za „vládce“. Tedy takového šéfa, který dovede dobře a efektivně řídit firmu – organizaci.

Vládci a dobyvatelé si spolu mnohdy příliš nerozumějí. Proto mezi nimi mohou vznikat třenice, které mají nepříznivý vliv na fungování celé firmy. A neplatí to jen pro rodinné firmy. Skřípění zubů na poradách, které je vyvolané odlišnými pohledy na byznys i vedení lidí, samozřejmě zažívají i zaměstnanci v korporacích nerodinného typu. Pravda však je, že každá organizace někdy potřebuje spíše dobyvatele a jindy spíše vládce, podle toho, jakou fází zrovna prochází.

Sváry uvnitř rodiny je třeba řešit

V rodinných firmách může být napětí mezi dobyvatelem a vládcem hodně silné. Je to tím, že dobyvatel obvykle bývá rodič, který firmu založil. A jako takový má většinou velký vliv na svého potomka, který ale může být osobnostně spíše lídrem typu vládce. A když je na scéně hned několik vlastníků, šéfů a manažerů, kteří jsou navíc příbuzní, mohou být tenze obrovské.

Ve chvíli, kdy již nejde jen o růst firmy, ale o uspokojení zájmů a potřeb rodinných příslušníků, končí čas lídrů dobyvatelského typu. Na scénu musí přijít vládce, který zavede řád a vyváží protichůdné zájmy.

Slabinou dobyvatele je zaměření na detail

Dobyvatel na schůzích bude zapáleně probírat novinky v produktové nabídce. Bude zkoumat detaily a vykládat o tom, jak co funguje a jak se co dělá. Půjde hodně do detailu. Uvidíte na něm, že má všechny provozní otázky dobře nastudovány. A on jim skutečně rozumí – jenže někdy kvůli tomu má problém se od detailů odtrhnout. Někdy nedovede vidět věci z nadhledu.

Vládce ve firmě vytváří harmonii a soulad

Vládce, ten se zaměří spíše na rodinné záležitosti. Bude se snažit zorganizovat rodinné schůze, na kterých potom bude chtít dospět ke konsensu a ke konečné dohodě na čemkoli, na co jsou v rodině různé názory. I když v rodinné firmě nebudou poměry upraveny písemně, lídr typu vládce se postará o to, aby byly sepsány. Bude chtít, aby vše fungovalo plynule. Takový člověk zkrátka bude chtít mít jasno v organizačních otázkách. Proč? Aby rodinná firma mohla pokračovat dál. Proto bude také vychovávat budoucí lídry a možná se po nich poohlédne i mimo rodinu. Svou roli prostě vidí v řízení toho, co předchozí lídr-dobyvatel vybudoval.

Dobyvatelé nemusí být z rodiny, vládci však ano

Charismatický dobyvatel je ten, kdo se proslaví. Je to ten, jehož příběh a neústupnost bude obdivována. Je to on, kdo táhne podnikání kupředu a pracuje ze všech sil na zlepšování obchodních čísel. Jenže tento lídr často nemůže a ani by neměl být napodoben. Chtít nového dobyvatele ve chvíli, kdy rodinná firma potřebuje vládce, to je nesmyslné a kontraproduktivní.

Dobyvatel, totiž lídr zaměřený na provozní záležitosti, může být relativně snadno nalezen i mimo rodinu. Přivedete ho do své firmy a necháte ho dělat jeho práci. Na druhou stranu vládce, jehož úkolem by mělo být též nastavit a udržovat dobré vztahy v rámci vlastnické skupiny (ve společnosti, kterou vlastní větší počet členů rodiny), by měl být dle autorů pokud možno člen rodiny. Autoři se obávají, že kdyby se někdo zvenčí snažil chopit této role, rodinní příslušníci by to s jistotou považovali za něco nepatřičného. Externí lídr v roli vládce by byl vnímán jako cizí prvek, který se snaží řídit a organizovat věci, do kterých mu v zásadě nic není (i když by firma možná zrovna takového člověka potřebovala). S uvedeným závěrem se dá samozřejmě polemizovat a celá řada příkladů ukazuje, že i roli tzv. vládce může vykonávat osoba mimo rodinu, její postavení je však velmi náročné a bez získání potřebné důvěry a respektu v rámci vlastnické rodiny nemůže uspět.

Dobyvatel vládnout nemůže

Všechny velké rodinné firmy dospějí do stavu, kdy lídra typu vládce potřebují. Když je podnikání, včetně počtu rodinných spoluvlastníků, už příliš rozsáhlé a komplexní, přestane mu lídr-dobyvatel stačit. Navíc bude potřeba uspokojovat představy a potřeby příbuzných, kteří rodinnou firmu také vlastní. Tyto představy a potřeby však mohou být velice různorodé, někdy i jdoucí proti sobě. A právě tehdy potřebuje firma lídra-vládce nejvíc. Jinak jí hrozí nebezpečí, že spory nebudou uspokojivě řešeny a emoce začnou eskalovat.

Neznamená to, že by se vládci vůbec nestarali o prosperitu a další růst firmy. O to jim jde také. Přitom však myslí i na to, že je třeba naslouchat a reagovat na potřeby ostatních příslušníků rodiny i zaměstnanců. Proto daleko pečlivěji uvažují, zda veškeré zisky investovat do dalšího vývoje, nebo raději část z nich vyplatit – vlastníkům. Vědí, že zachování smíru a shody uvnitř rodiny je pro dobré fungování rodinné firmy velmi důležité.