V 70. letech minulého století se světová média zaměřila na dění v rodině Gucci. Začaly se objevovat velmi časté spory řešené soudní cestou, na které navazovala obvinění z daňových podvodů. 

V předchozím článku jsme se zaměřili na události ze 40. a 50. let, kdy rodina Gucci nevybudovala rodinný odkaz a opomenula pracovat na jakýchkoliv pravidlech stran vlastnického a manažerského nástupnictví. V této situaci přichází k moci třetí generace, která tak neměla společný cíl, a nakonec ani slitování. 

Třetí generace rodiny GUCCI

V roce 1974 je společnost rozdělena mezi zbývající dva bratry. Jejich vztah byl podle všeho harmonický. Přestože se Rodolfo stal většinovým vlastníkem společnosti, Aldo byl v čele firmy dalších dvanáct let. 

Předtím, než stručně nastíníme veškeré spory, které následovaly, je dobré představit čtyři hlavní aktéry z další generace. Jsou jimi tři synové Alda a jediný syn Rodolfa, Maurizio. 

GORGIO GUCCI (1928 – 1995)

Nejstarší syn Alda a velmi úspěšný návrhář pro GUCCI. Objevuje se v některých žalobách Maurizia.

PAOLO GUCCI (1931 – 1995)

Hlavní návrhář v GUCCI a vice-president firmy v roce 1978. Je účastníkem téměř všech soudních sporů.

ROBERTO GUCCI (1932 – 2009)

O jeho životě není mnoho známo. Figuruje pouze v jednom sporu.

MAURIZIO GUCCI (1948 – 1995)

Jediný syn Rodolfa Gucci. Přizván do vedení firmy strýcem Aldou na začátku 70. let. Ústřední postava všech konfliktů.

Kdo seje vánek, sklízí bouři

Aldo, dosud předsedající vedení firmy, odmítá své syny jako nástupce a zve do New Yorku Maurizia. Synovec přijíždí roku 1972 i se svou ženou a zapojuje se do vedení rodinné firmy. Maurizio brzy začne hledat cestu, jak svého strýce sesadit z vrcholové pozice a chce firmu modernizovat.

“Moji bratři a synové jsou zaneprázdněni svými povinnostmi anebo mají velkou rodinu. Nemohou být mými nástupci. … Ale můj synovec, který brzy dokončí studia, a ještě je svobodný, ten by se mohl nejvíc hodit na tuhle pozici.“

– Aldo Gucci v rozhovoru pro NewYork Times

Šest let poté se bratranec Paolo stává vice-presidentem v rodinné firmě. O dva roky později tajně zakládá vlastní společnost pod jménem Gucci. Pouhý rok po založení této společnosti se objevilo hned několik soudních sporů. Ostatní členové rodiny podali žalobu na Paola v souvislosti s porušením autorských práv. Soudní spor Paolo nakonec prohrává. 

Období rodinných konfliktů

Roku 1983 umírá Rodolfo Gucci a většinovým vlastníkem společnosti se stává jeho syn Maurizio. V té době Paolo předá policii důkazy o daňových podvodech svého otce. 

Maurizio se stává předsedou společnosti. Krátce na to ho všichni tři bratranci žalují za padělání podpisu v závěti. Maurizio odjíždí do Švýcarska. V té době GUCCI začíná postupně ztrácet na oblíbenosti, rodinné konflikty se tedy negativně promítly i na veřejnosti.  

V druhé polovině 80. let je jednaosmdesátiletý Aldo odsouzen k odnětí svobody na 366 dní. Mezi lety 1989 a 1993 mizí rodina Gucci z rodinného podniku GUCCI. Rodolfo kontaktuje Investcorp, s jehož pomocí nabude většinu akcií firmy. O vlastnictví přichází Aldo i Paolo. Investcorp a Maurizio nyní vlastní celou společnost a jejich záměrem je obnova slávy značky GUCCI. 

I přes úspěch nové kolekce je nakonec Rodolfo donucen svůj podíl prodat, aby splatil veškeré dluhy. V roce 1993 prodává i posledních 5 % a tím rodina Gucci oficiálně ztrácí vliv v GUCCI.

Trpký konec

Rodolfo nebyl ze své snachy nadšený. Tušil, že Patrizia Reggiani je ziskuchtivá a cílevědomá. Po jejich zasnoubení přerušil se synem kontakt. S otcem se Maurizio usmířil až za další čtyři roky.

Patrizia měla na svého muže opravdu velký vliv. V počátcích jeho kariéry mu našeptávala téměř každé slovo. Postupně Maurizio získává větší sebevědomí a jeho povaha se mění. V roce 1985 svou ženu opouští a požádá ji o rozvod. Od té chvíle nemá Patrizia na firmu žádný vliv. 

Svého muže nechala v roce 1995 zastřelit.

“[Patrizia] slavně prohlásila, že je stejný jako židle, která se přizpůsobí komukoliv, kdo si na ni sedne. Byla velmi bystrou a krutou manipulátorkou a věděla, že má v rukou pravý tmel. Dokázala ho dokonale tvarovat a hrát si s ním….“

– Roberto Bentivegna (scénárista filmu) pro Time

Závěrem…

• Konec rodiny Gucci provázelo nespočet soudních sporů, které byly motivovány vyřizováním vlastních křivd a bojem o moc. Namísto včasné komunikace a řešení sporů v rodinném kruhu upřednostnili členové rodiny potyčky na veřejnosti.   

• Nezdravá rivalita v rodině může být důsledkem absence pravidel pro předání moci ve firmě. Rodina GUCCI neměla připravena žádná pravidla stran vlastnického a manažerského nástupnictví.  

• Členové rodiny měli ekonomické vzdělání, což bylo pro rodinné podnikání velkou výhodou. Rodina Gucci však neměla shodu na hodnotách rodiny, mezigenerační majetkové kontinuitě a konečně, rodinný odkaz byl velmi slabý, ač žádný.

Použité citace a zdroje:

https://time.com/6122130/house-of-gucci-true-story/

https://www.theguardian.com/fashion/2016/jul/24/the-gucci-wife-and-the-hitman-fashions-darkest-tale

https://www.vogue.com/article/everything-you-need-to-know-about-the-house-of-gucci-before-watching-house-of-gucci?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTAAAR0d7ViQoZch8oE7MxfwdfULC-xZE7pVHBZszFE1fALS_eiPKrGvmqOnYck_aem_ZmFrZWR1bW15MTZieXRlcw